knížku lze stáhnout zde, buď jako .pdf nebo jako .odt
Úvod
Je nádherný večer a jedna nádherná klisna se prochází po krásné pískové pláži v Arabii. Není to obyčejná klisna je to divoká klisna z jiného světa. A v tom jiném světe teď vedly boje dobro se zlem. Dobru a i tomuto světu vládl nádherný silný hřebec jménem Hajateda. Hajateda byl černý jako uhel až na jeho sněžně bílou hřívu, ocas a kopyta. Zlu vládl drak jménem Trn, Trn byl celý rudý jako krev. Ale vrať me se zpátky ke klisně. Tato klisna nesla ve svém břiše dvě malá hříbátka. Tyto hříbátka byli potomky Hajatedy. Proto také klisna i se hříbátky musela rychle pryč aby jí i její potomky nenašel Trn. Zapoměla bych málem představit klisnu, klisna byla celá sněžně bílá až na uhlově černou hřívu, ocas a kopyta a jmenovala se Kirké.
Kirké už putovala naším světem tři měsíce. Měla jedno moc důležité poslání a to že musela najít dívku a chlapce kteří zachrání zemi z které pochází. A těm také nesla náklad který měla ne zádech. Ten náklad byl velmi důležitý protože tam byli: nádherné meče, také zbroj a hlavně dvě vejce asi tak velké jako pštrosí, ale pštrosí to nebyla protože jedno bylo černobílé a druhé bílo černé.
Kapitola 1.
O několik měsíců později potom co se Kirké procházela po pláži, bojovala dívka a chlapec v staré budově větvemi. Dívka se jmenovala Jane, měla hnědé na krátko ostříhané vlasy, hnědé oči a byla mohutnější postavy. Za to se vyjímala ve vytrvalosti a síle. Chlapec jmenoval se John měl hnědé krátké vlasy (delší než Jane), modré oči a byl spíše hubenější postavy. Vyjímal se rychlostí a mrštností.
Zrovna dnes nešli do školy protože nešel elektrický proud.
Šermovali spolu asi tři hodiny a potom šli domů. Když Jane přišla domů tak se najedla, napsala úkoly a udělala domácí práce-což přímo nesnášela- a potom šla ke svému koni, pohladila ho po nozdrách a pomaličku a zřetelně mu řekla: ,,Tak co vyjedeme si Isolde?‘‘ Isolde jako kdyby rozuměla šťastně zařehtala a kývala hlavou. Tak Jane došla pro sedlo a uzdečku, pomalu Isolde nastrojila a pak vyjeli.
Když vjeli do lesa měla pocit že jí někdo pozoruje,-jako vždy v posledních týdnech- ale nikdo nikde nebyl. Když cválala po louce najednou Isolde zařehtala a z lesa na louku vyšla nádherná celá sněžně bílá až na uhlově černý ocas, hřívu a kopyta klisna-byla to Kirké.
,,Jsem Kirké, jak se jmenuješ ty?‘‘ zeptala se Kirké Jane.
,,Já jsem Jane. Ty umíš mluvit?‘‘ odpověděla Jane.
,,Ano umím mluvit. Já nejsem z této země, víš?‘‘
,,Aha, a z jaké země tedy jsi?‘‘
,,Já jsem ze země Lofaolka, ty ji neznáš, ale poznáš ji.‘‘
,,A jak ji poznám?‘‘
,,Ty jsi vyvolená. Akorát ještě musím najít chlapce.‘‘
,,Jak vyvolená?‘‘
,,Ty zachráníš mojí zem, odkud pocházím, ty zachráníš Lafaolka.‘‘
,,Já?‘‘
,,Ano ty a ještě chlapec. Teď se prosím nevyptávej a pojď za mnou, musím ti něco ukázat.‘‘
A tak šli lesem až na místo kde byla velká hromada věcí, ale vedle této hromady byli dvě vejce, jedno černobílé a druhé bíločerné. Kirké se podívala na vejce a řekla Jane:,,Stoupni si před tyto dvě vejce.‘‘ A pokynula hlavou k vejcím. Jane sesedla z Isolde a stoupla si před vejce.
Jane už před vejcemy stála dobrou půl hodinu. Když začala být nervózní a zeptala se Kirké:,,Už můžu jít? Vždyť se nic neděje.‘‘
,,Ještě chvíli počkej už se to blíží.‘‘
Tak Jane čekala dalších pět minut když v tu se na jednom vejci začali objevovat prasklinky. A z tohoto vejce se vylíhl… ano drak! Byl nádherný černý jako uhel až na křídla, drápy a ostny které měl po hřbetě ty měl sněžně bílé!
,,Toto je tvůj drak, Jane, chraň ho protože on bude tvůj společník po celé ty cesty v Lofaolka, a také ty draku si chraň Jane protože ona bude tvoje společnice a ty bez ní nemůžeš žít.‘‘ Pravila Kirké. ,,Jane, teď vyber pro svého draka jméno.‘‘
Jane se velmi zamyslela. ,,Magnif! Magnif bude jeho jméno.‘‘
,,Teď když už má jméno, se ho prosím dotkni.‘‘
Jane se dráčete dotkla a najednou ji zasvědělo rameno, koukla se co to je a když zjistila, že se jí na rameni udělala jizva, ve tvaru draka, tak se velmi zděsila.
,,Neboj, to je označení že máš svého draka a nebo že ses dotkla dračího mláděte, což ty jsi udělala obojí, takže je tu nový Dračí Jezdec a to seš ty Jane. S dráčetem se můžeš dorozumívat pomocí mysli.‘‘
,,Dala jsi mi nádherné jméno, Magnif, jak hezké to jméno, děkuji ti, teď budem společníci na život a na smrt.‘‘ Pravilo zamyšleně dráče Jane, v její mysli.
,,Zítra, přijď jakmile budeš moct, máme co dohánět s tvou výukou.‘‘
Jane šla ze školy s Johnem a tentokrát sama(což se stávalo velmi zřídka).
Když Jane přišla domů, tak hodila tašku na postel rychle se oblíkla a šla pro Isolde. Když Isolde přivedla tak jí vyčistila, potom nauzdila a nasedlala. Když i to měla hotové tak vyjela na svůj první trénink s Kirké.
Kapitola 2.
Když přicválala na louku kde se sešla s Kirké tak Isolde prudce stočila do lesa a cválali jako jedno tělo na místo kde měla být Kirké i s Janením dráčetem Magnifem. Když tam nebyli tak se zděsila a cválala na Isolde zpátky na louku, najednou za jejími zády zapraskala větvička a Jane povyskočila jak se lekla. Rychle se otočila a tam byl Magnif.
,,Ahoj, Magnife! Kde je Kirké?‘‘řekla Jane Magnifovy v jeho mysli.
,,Někdo tu byl a tak jsme museli změnit stanoviště, pojď zavedu tě tam.‘‘ odpověděl Jane Magnif stejně jako ona v její mysli.
Až teď si Jane všimla že Magnif velmi vyrostl asi o půl metru.
,,Ty jsi ale vyrostl.‘‘ povídá Jane Magnifovy. ,, Ani moc ne, až poprvé vzlétnu tak to bude velmi větší změna.‘‘
Šli velmi obezřetně a potichu, aby je nikdo neslišel. Když přišli na místo tak Jane se uklonila Kirké jak jí to řekl Magnif a potom jí pozdravila.
,,Koukám že už tě magnif naučil úklonu. Ale nás dvě teď čeká jiné mnohem těší učení! Nelekni se, já se totiž teď proměním v člověka abych tě mohla učit.‘‘ Jak Kirké řekla tak se stalo najednou před Jane nestála nádherná klisna ale nádherná žena.
,,Tak a teď můžem začít v učení.‘‘
,,A s čím začnem?‘‘ Zeptala se Jane.
,,Třeba s bojem s mečem co ty na to?‘‘ odpověděla Kirké.
,,Dobrá, ale já nemám meč.‘‘
,,Teď nemáš, ale budeš mít.‘‘ A podala Jane meč. ,,Tento meč ti bude sloužit tak si ho chraň a až poprvé Magnif vzlétne tak se ho tímto mečem dotkni.‘‘
,,Tak začnem.‘‘ A taky že začali. Asi půl hodiny bojovaly.
,,Tak a teď by sme si mohli dát krapek magie nemyslíš?‘‘
,,Magie? To jako kouzla?‘‘
,,Ano magie a to sou kouzla.‘‘
Tak začali probírat magii. Když probrali i magii tak se Jane znavená vyškrábala na Isolde ještě spěšně se na Isolde uklonila Kirké a odešla pryč a dráče jí šlo vyprovodit na okraj lesa.
,,Ahoj, a měj se dobře. Zítra až budu tady na louce tak tě zavolám!‘‘
,,Dobře, příjdu. Ahoj a dobře dojeť!‘‘
Jakmile to Magnif v její mysli vyslovil pobídla Isolde do klusu a potom do cvalu. Musela přeci ještě Isolde pořádně provětrat a tak ještě jela na blízký kopec který se jmenoval Faldham.
Když s Isolde na něj vycválaly tak najednou proti nim stála zády otočená postava, Jane se zdála povědomá. Pro jistotu Isolde zastavila, sesedla a čekala co bude. Postava se pořád neotáčela už asi 5 minut, když najednou se otočila byl to John!
,,Ahoj Johne.‘‘
,,Ahoj Jane. Myslel jsem že tě tady zastihnu ale takhle pozdě.‘‘
,,To víš musela jsem uklízet pokojíček.‘‘ Jane měla v puse sucho jak jí mrzelo že mu musí lhát. Vždyť o Kirké ani o Magnifovy nesmí nikomu říct. ,,Já asi budu muset jet. Eště musím pomoct něco mámě.‘‘
,,Buď tady ještě chvilku. A koukni se na ten nádherný západ slunce, vždyť je tak nádherný, to mě ho necháš si vychutnat samotného?‘‘
,,No tak dobrá ale jenom chvilku.‘‘ A tak tam stáli a za nimi se pásla Isolde. ,,Už musím jet. Už je pozdě.‘‘ Řekla Jane a zapískala na Isolde ta hned poslušně přiklusala a Jane nasedla.
,,Tak ahoj! Zítra ve škole.‘‘ Řekl John, který nemohl odpoutat oči od nádherného západu slunce.
,,Ahoj! Zítra ve škole.‘‘ A Jane na Isolde sestoupala z kopce a rozcválala se domů.
Ten trénink jí tak smohl že přišla domů a šla spát.
,,A takhle to bude odedneška pořád,‘‘ pomyslela si Jane ,,i když asi Johna nebudu pořád potkávat.‘‘ Ona totiž Jane byla do Johna tajně zamilovaná, ale nikdo kromě její dobré kamarádky Alice to nevěděl.
A Jane měla pravdu, opravdu to takhle chodilo pořád. S Johnem se ještě párkrát sešli na Faldhamu.
Kapitola 3.
Už tři měsíce měla Jane stejný program: ráno vstát postarat se o koně, potom jít do školy, když přišla ze školy tak nasedla na Isolde a jeli na výcvik za Kirké, potom vždy ještě jela s Isolde na Faldham a potom domů pomáhat. První týden se to Jane zdálo nesplnitelné protože přišla domů vždy tak unavená že přišla domů a šla spát. Ale jakmile to začalo být opakované tak si na to zvykla a už jí to ani tak nepřišlo.
Když šla Jane ze školy, najednou jí v hlavě začnou znít nějaké hlasy, hned si uvědomila že to je určitě Magnif. A tak se zastavila a soustředila se na jeho hlas. Když ho už konečně slyšela zřetelně tak jí řekl: ,,Rychle dnes si musíš pospíšit Kirké začne co nevidět rodit.‘‘ Jane se zamyslela a rychle řekla:,,Dobrá za patnáct minut jsem u vás‘‘A rychle se rozeběhla domů.
Jakmile přiběhla uřícená domů chytila Isolde jenom na uzdečku nasedla a odcválali za Kirké. Jane už dlouho necválala v lese ale na to teď nemyslela museli překonat s Isolde i několik padlích stromů aby dorazily na místo v čas a taky že dorazila.
,,Kirké! Jak ti je?‘‘zeptala se Jane. A v mysli pozdravila Magnifa:,,Ahoj Magnife!‘‘
,,Dobře ale už nedokončíme náš výcvik.‘‘ řekla Kirké ,,Aspoň ne se mnou.‘‘
Jane se vedrali slzy do očí a zeptala se:,,Proboha proč?‘‘
,,Protože teď porodím dvě hříbata a to už nepřežiji.‘‘
Jane se už slzám nebránila. ,,Mám ti pomoc s porodem nebo to zvládneš sama?‘‘
,,Budeš mi muset pomoc.‘‘
Když Jane odrodila hříbátka a že to byla nádherná hříbátka jedno uhlově černé až na sněhově bílou hřívu a ocas a druhé bylo nádherně sněhobílé až na uhlově černý ocas a hřívu.
,,Máš nádherného syna a dcerku.‘‘řekla Jane Kirké.
,,To je syn Hajatedy vůdce dobra v Lofaolka.‘‘
,,Jaký vůdce dobra?‘‘
,,Vše ti poví Magnif tomu jsem to vše vyprávěla. Ale slíbíš mi něco?‘‘
,,Ano slíbím, co chceš.‘‘
,,Dobrá, tak vypadá správná oddanost učiteli. Slíbíš mi že až poprvé přijdeš do Lofaolka tak se na jedné velmi nádherné louce ukloníš-a to velmi oddaně a hluboce- a že mi v Lofaolka neuděláš ostudu a hlavně najdi vyvoleného chlapce kterému patří druhé vejce a druhé hříbě. Teď opakuj po mě: Zavazuji se že toto dodržím a splním s oddaností a uctivostí v toho komu jsem to slíbil.‘‘
,,Zavazuji se že toto dodržím a splním s oddaností a uctivostí v toho komu jsem to slíbil.‘‘ opakovala Jane která měla oči plné slz.
A tak Kirké vydechla naposledy Jane se na ní zhroutila a rozplakala se. Plakala tak dlouho že už pomalu slunce zacházelo a jelikož Magnif cítil to samé co Jane tak vyšel na louku, rozpřáhl křídla a vzlétl.
Najednou se nebe zatáhlo hromy a blesky lítali a z tohoto počasí vylétl Magnif o mnoho větší tentokrát ve své plné výšce a rozpětí křídel jakmile dopadu na zem tak se zem otřásla pod jeho vahou. Vešel do lesa za Jane a jakmile ji vyděl z očí se vylinuli dvě malé slzy které kápli na obě hříbata která leželi u své matky a nechtěli jít pryč. Ale ještě se z levého oka vylinula jedna velká slza a ta dopadla na Jane ta se otočila otřela si slzy a pomalu rozvážným pohledem si změřila Magnifa. ,,Tak tohle byla ta změna o které si mluvil?‘‘
,,Ano to je ta změna.‘‘ A smutně zařval že to muselo být slyšet na kilometry daleko. ,,Už by si měla jet já se o hříbata i o Kirké postarám, ale nejezdi hned domů, jeď jako obvykle aby to na tobě nebylo poznat že si brečela.‘‘ A šťouchnul do ní a tím naznačil to co řekl.
Jane se zvedla, nasedla na Isolde která neměla sedlo jenom uzdečku a jela na Faldham jako vždycky.
Když byla na Faldhamu tak tam uviděla postavu která sedí a dívá se na západ slunce. Něco jí říkalo že je to John a tak sesedla z Isolde a šla si sednout vedle té postavy a opravdu byl to John. Jane se rozbrečela a vzpomínala na Kirké.
John jí obejmul a přitáhl k sobě, Jane se mu vyplakala na klín a on jen čekal až se vyplaká a potom se jí zeptal:,,Co se stalo?‘‘
Jane věděla že mu nemůže říct co se stalo a tak radši mlčela. Nechtěla aby tenhle okamžik přestal. Ale věděla že jednou přestane a že musí jet domů.
,,Musím jet.‘‘ řekla a vstala.
,,Proč?‘‘ zeptal se John který také vstal a začal se oprašovat.
,,Musím jet domů pomáhat mamce s úklidem zítra má přijet návštěva.‘‘
,,Jo, tak to jo. Tak já s tebou aspoň kousek půjdu.‘‘
,,Dobrá, nějaká společnost by se mi hodila.‘‘
A tak jí John doprovodil a když se rozloučili Jane nasedla na Isolde a odcválala domů. Když přijela domů tak Isolde oduzdila a potom ji vyvíchovala a vyčistila. Přišla domů vzala si večeři a šla spát k Isolde, protože dnes by asi noc v posteli nevydržela.
Noc byla velmi černá a tak se Magnif odvážil ven. Věděl kde má Jane hledat, protože byli propojení myslí. A tak se vydal k jejímu domu a potom ke stájím.
Isolde se lekla když přišel Magnif, ale když ho potom viděla tak se nebála přeci jenom ho navečer viděla. A tak Magnif strávil noc s Jane.
Kapitola 4.
Když se Jane ráno probudila Magnif už tam nebyl. Ale za to tam byla Isolde, která ji probudila. Hned se koukla na hodiny které tikali ve stáji a zjistila že je šest hodin.
,,Děkuji Isolde že si mě probudila.‘‘ Poděkovala Jane, která věřila že jí Isolde rozumí. Rychle sbalila deky a utíkala do jejího pokojíčku, aby se převlíkla a potom se šla postarat o Isolde. Dnes měli ředitelské volno, takže se chtěla Jane vydat s Isolde na celodenní vyjížďku ale když zemřela Kirké tak na to neměla chuť ale stejně si sbalila věci a jako jela na celodenní vyjížďku ale přitom jela za Magnifem a hříbátkama.
,,Ahoj Magnife! Jak ses vyspal ve stáji?‘‘ zeptala se v mysli Magnifa.
,,Ale jo šlo to, i když tam bylo docela těsno.‘‘
,,No jo, když si tak vyrost tak se nedivím‘‘ řekla Jane a začala se smát.
,,Nesměj se! Však tuhle výšku budeš potřebovat až bude v Lofaolka bojovat po boku Hajatedy.‘‘
,,No vždyť se už nesměju. Jak jsou na tom hříbátka?‘‘
,,Ale jo docela dobře. Tu smrt berou dost statečně.‘‘
,,Tak a teď mi vysvětli kdo je to ten Hajateda.‘‘
,,No to je vůdce dobra v Lofaolka a hlavně otec těhlech dvou hříbátek.‘‘ a pokynul hlavou k hříbátkům.
,,Co myslíš mohly by jsme se proletět? Kirké mě naučila vyčarovat sedlo na draka i na koně.‘‘
,,Na mně si nemusíš vyčarovat sedlo, včera večer jsem v těch věcích jak přinesla Kirké zbroj, brnění i sedlo na draka.‘‘řekl Magnif.
,, Tak ho vyzkoušíme ne? A já si rovnou zkusím tu zbroj a bude cvičit jak jsme sehraní.‘‘
,,No tak dobrá. Ale nejdřív si někam přivaž Isolde ať ti někam neuteče.‘‘
,,No jo pořád!‘‘ odsekla Jane.
Jane tady přivázala Isolde ke stromu. A potom našla v té hromadě věcí sedlo na draka-aspoň to tak vypadalo- a nádherně blyštivou zbroj a meč s kterým bojovala s Kirké, jak ten meč vzala tak se rozplakala. Jane si otřela slzy a šla Magnifovy nasadit sedlo. Když měla nandané sedlo tak se šla oblíknou do zbroje a k pasu si s pláčem připevnila svůj meč. ,,Tak a je to!‘‘ Hlásila se slzami v očích Magnifovy.
,,Tak dobrá. Nasedej, něco ti ukážu. Počkej. Ještě by tam někde měla být kápě, kdybi jsi chtěla sednout mimo les.‘‘
,,Tak jo! Já si jí vezmu, ale kam jí mám dát?‘‘
,,Ze zadu ji připevni k sedlu.‘‘
,,Dobrá hotovo.‘‘
,,Tak sedej, už se nemůžu dočkat až vzlétnu.‘‘
A tak Jane nasedla a na Magnifovy vyjela z les a na louce kde se poprvé setkala s Kirké Magnif rozevřel svá křídla a jedním mocným máchnutím se dostal do vzduchu. Když vystoupali nad les tak se Magnif otočil směrem k Faldhamu. Jane zavýskala radostí když Magnif letěl v plné rychlosti.
Ale najednou se něco stalo, pod nimi byla jiná zem.
Kapitola 5.
,,Co to je pod námi?‘‘ zeptala se zmatená Jane Magnifa, který však také nevěděl ,,Nevím, ale možná je to Lofaolka.‘‘
,,No nevím až někoho uvidíme tak sletíme a zeptáme se ho, hele támhle je nějaká chajda sleť támhle na kraj lesa tam sesednu, vezmu si kápi a půjdu se do té chajdy zeptat, kde to vlastně jsme.‘‘
Jak Janne řekla tak taky udělali. Magnif jemně ale opatrně, aby je nikdo neviděl. Jane potom pomalu vyšla z lesa a šla přímo k chajdě.
Když došla k chajdě a zaklepala na dveře, z chajdy se ozval nějaký hlas:,, Hned jsem u vás, chvilku počkejte.‘‘ Tak Jane čekala až jí otevřou. Otevřela jí pěkná paní, Jane jí typovala tak na třicet let, měla dlouhé tmavě hnědé vlasy, byla vysoké a štíhle postavy. Čeho si však nevšimla byli její elfské uši.
,,Vítej Jane, ráda tě vidím. Ptáš se jak znám tvé jméno? Jsem trošičku jasnovědkyně a tak znám tvoje jméno i to že máš draka.‘‘
,,Tak v tom případě víte že mojí učitelkou byla Kirké.‘‘
,,Ano, to také vím. Jak se má? Už má hříbátka?‘‘
,,Kirké je mrtvá, zemřela při porodu.‘‘
,,To je mi líto. Tvoje výuka ještě není dokončena že? Tak budu muset pokračovat v Kirkyřině práci já. Naučím tě to co by tě Kirké nenaučila a hlavně zdokonalím tvé kouzlení.‘‘
,,Kirké říkala že mám najít druhého vyvoleného, prý to má být chlapec.‘‘
,,Ano to budeš muset jelikož já nemůžu do vašeho světa. No ale teď pojď dál posaď se napij se a najez se. Teď pár týdnů zůstaneš u mě abychom mohli dokončit tvojí výuku.‘‘
,,Ale já musím domů, rodiče o mně budu mít starost.‘‘
,,Neboj nikdo se o tom nedozví, jelikož když jsi stoupila do Lofaolka tak se u vás čas zastavil a teprve až znova stoupíš do vaší země tak se čas zase začne utíkat.‘‘
,,Takže tady můžu zůstat roky a dospět a když vstoupím do naší země tak se zase stanu dítětem?‘‘
,,Ano, přesně tak to je.‘‘ teprve teď si Jane všimla jejích elfských uší a zeptala se: ,,Ty jsi elfka že?‘‘
,,Ano, jsem elfka. Jako jedna z posledních žiji takhle mezi lidmi, jinak všichni ostatní elfové jsou v hlubokých lesích Morzie.‘‘
,, Takže jsi mnohem starší než vypadáš?‘‘
,,Ano jsem mnohem starší, vypadám na třicet ale je mi sto padesát devět let.‘‘ Jane žasla údivem. ,,Málem bych se zapomněla představit jmenuji se Eurydis z Morzie, ale před lidmi mě prosím oslovuj Lineora. Teď ti ukáži tvůj pokoj pojď za mnou.‘‘ Jane Eurydis poslechla a šla za ní.
,,Tak tohle je tvůj pokoj, v knihovně jsou knihy ale bohužel pouze v elfském jazyce který tě budu muset řádně doučit. Také tam máš mapu Lofaolka, ale ta je už v lidském jazyce takže by jsi se v té mapě měla vyznat. Nahoře je koupelna a ložnice.‘‘
,,Na co je ten velký otvor ve stěně?‘‘
,,Ten je pro tvého draka, je tam také průhledná látka, tu použij jako závěs při bouři. Nemusíš se bát že se protrhne je velmi pevná, i když se na to nezdá. Zítra začne tvá výuka a doufám že mi ukážeš i svého draka.
,,To můžu hned teď.‘‘ Magnife vše je v pořádku, je to elfka a je to přítelkyně Kirké, takže si myslím že by jsme jí měli věřit. Na jižní straně domu je velký otvor kterým vlez dovnitř, čekáme tě tu. Řekla Jane v mysli Magnifovy.
Magnif Jane poslechl a přiletěl do pokoje. Hmm, velmi útulné a těch knih, to je všechny přečteš Jane? Pravil v mysli Magnif Jane.
Ne, ty jsou v elfštině. Toto je Eurydis z Morzie před lidmi Lineora. Pravila Jane Magnifovy v mysli.
,,Velmi nádherný drak. A to zbarvení to se nevidí jen tak, nádherně stavěný, křídla velmi silná a taktéž i nohy a ty drápy hezky zahnuté nádherně čistě bílé tak to má být. A jak se jmenuje tvůj drak Jane?‘‘
,,Magnif, Eurydis.‘‘
,,Velmi pěkné jméno. A ještě jsem se zapomněla zeptat, co hříbátka? Doufám že jsou dvě?‘‘
,,Ano jsou dvě. Jsou přesně stejní jako otec a matka.‘‘
,,Tak to je dobře. No ale teď tě opustím, musím si najít meč na tvé trénování a ostatní věci. Tak se hezky vyspěte a Hajateda s vámi!‘‘
,,I s tebou!‘‘ odpověděla Jane a šla spát.
Kapitola 6.
Když se Jane ráno probudila Magnif byl už pryč, tak se oblékla pomalu sešla po schodech dolů za Eurydis Jenže nikde jí nenašla. Akorát na dveřích byl vzkaz a na něm stálo: ,Jela jsem do Fanu. Na stole máš chléb a máslo. Potom si dělej co chceš. Eurydis‘
Když se Jane najedla tak šla trénovat s mečem do lesa. Když vyšla na palouk uviděla nádherné stvoření s hlavou orla, s koňským tělem a také mělo křídla. Jane se tomu stvoření pokoušela dostat do mysli jak jí to učila Kirké ale bez výsledků, až na potřetí se jí to podařilo a najednou zvíře z vedlo hlavu a podívalo se Jane do očí v tom okamžiku se v Janenyně hlavě ozval nádherný sytý hlas ,,Kdo jsi a proč se dobíváš do mé mysli?‘‘
,,Jsem Jane, učeň Eurydis z Morzie.‘‘
,,Aha! Já jsem Sweet, jeden z mála divokých Hipogryfů.‘‘
,,A proč jeden z mála?‘‘
,,Jsi hodně zvědavá ale ukážu ti to.‘‘ Najednou se Jane v mysli odehrávala válka ve Walatských horách, bojovali tu neobrnění hipogryfové s pár draky proti Trnovým obrněným drakům, všichni byli mrtvý až na jednu dračici a pár hipogryfů a mezi nimy byl Sweet. ,,Už chápeš proč jeden z mála?‘‘
,,Ano, chápu. To muselo být, ale strašné. A ta dračice to je matka těch dvou vajec co odnesla Kirké do světy lidí?‘‘
,,Ano to je ona a ještě žije někde v nepojmenovaných horách u Fanu. Proč se ptáš? A vůbec jak o tom víš?‘‘
,,Jen tak. A Eurydis mi to řekla.‘‘
,,Ty mi lžež Jane,‘‘ a Sweet šel pomalu k ní ‘‘Jsi sice učeň, ale někoho jiného ty jsi učeň Kirké. Proto o všem víš.‘‘
,,Ano, byla jsem učeň Kirké. Ale to je minulost. Kirké zemřela při porodu.‘‘
,,Takže jsi vyvolená a tvůj kůň je ne světě a co drak? Máš draka že.‘‘
,,Ano, jestli chceš můžu ho hned přivolat, aby sis ho mohl z blízka prohlédnout.‘‘
,,To nemusíš ale když je to tvoje vůle klidně ho přivolej, abych ho mohl dobře popsat až budu všem povídat že ještě není konec a že zachránce je tu!‘‘
Kapitola 7.
Týden po tom co se Jane setkala se Sweetem, dostala výuka u Eurydis koloběh: ráno Jane s Eurydis procvičovala bylinky, potom chvíli bojovaly, potom Jane s Eurydis cvičila magii a jako hřeb dne šla na odpočinek do lesa za Magnifem a Sweetem.
Když jednou zase Jane na konci dne šla do lesa na tu mýtinu kde se vždy setkávají s Magnifem a Sweetem, nikdo tam nebyl. Akorát na konci mýtiny viděla černý mrak který se rychle blížil k ní.
Skoro byl už u ní když najednou za sebou slyšela dusot koňských kopyt a nad sebou uslyšela řev draků. Když se ohlídla za sebe běžel přímo k ní divokým cvalem nádherný kůň s černou srstí a bílou hřívou a ocasem, a když se koukla na oblohu rozeznala tam akorát magnifa a ještě červeného draka. Najednou jí ten černý mrak pohltil a už nic neviděla, neslyšela ani necítila.
Jane upadla do bezvědomí a Trn začal v mysli něco říkat.
Když se Jane probudila slyšela nějaký hlas. Byla to Eurydis.
,,Neboj, lež, někdo proti tobě poslal kouzlo které tě mělo oslepit. Hajateda to stihl jen tak tak a kdyby tě nevytáhl z toho mraku a rychle tě nedovezl sem ke mně, mohla by jsi být slepá na obě oči.‘‘
,,Jak na obě oči? A proč nevidí barvy, proč vidím jenom černobíle?‘‘ Ptala se nechápající Jane.
,,Bohužel nebyl Hajateda tak rychlí a já tak silná abych ti zachránila levé oka. A černobíle vidíš proto že to je pozůstatek toho kouzla, můžeš být ráda že vůbec vidíš.‘‘
,,A to uvidím černobíle napořád?‘‘
,,Bohužel ano. A je tu ještě co ti musím říct, na zádech máš velni divnou ránu.‘‘
,,Jak divnou?‘‘
,,Netekla ti z ní krev, a je přes celá záda. Mám takový pocit že s ní v budoucnosti budeš mít ještě problémy. Teď spi a načerpej nové síly.‘‘
Jane znovu usnula jak jí Eurydis radila. A Eurydis nad bděla den i noc.
Když se Jane znovu probudila. Eurydis už u ní nebyla. Tak se pomalu postavila a šla se podívat na koně. Když viděla že ve stáji žádný kůň nebyl ale až po chvíli uviděla dva nádherné koně, první byl nádherný ryzák s lysinou a druhý byl grošák. Když si je prohlídla a pohladila, šla ven.
Když vyšla ven na louce kráčeli tři osoby, Jane věděla že jedna z nich je Eurydis. Když koukla na oblohu viděla dvě tečky. Jane se zaradovala a hned se spojila s Magnifem.
Když se Magnif koukl dolů-a Jane to poznala i na takovou dálku, což se sama divila- letěl pomalu klouzavým letem přímo k Jane. Magnifa následoval další drak.
,,Rád tě zase vidím, Jane! Tohle je Safira moje matka a nová učitelka.‘‘
,,Ahoj, Magnife! Dobrý den, Safiro.‘‘ pozdravila Jane a uklonila se.
,,Koukám že se umíš poklonit i zvířeti.‘‘
,,Copak draci jsou zvířata? Podle mě sou stejní jako lidé.‘‘
Kapitola 8.
,,Vidím, že ti už je líp, Jane.'' řekla Eurydis ,,Tohle je Prydain a Anuwin'' a ukázala na dva muže kteří stáli vedle ní.
,,Velmi mě těší'' řekla Jane a hluboce se uklonila.
,,Prydain je princ a také velmi dobrý sokolník. A Anuwin je velmi mocný čaroděj. Oba dva ti něco přinesli, aby jsi nebyla v bojích v nevýhodě'' Prydain byl velmi pěkný muž, ale Jane se mnohem víc líbil John. Anuwin byl vysoký muž s plnovousem jako čarodějové bývájí.
,,Ode mne'' začal Prydain ,,dostaneš velmi vzácný dar. Dobře vycvičenou samici Orla Mořského. Chseš jí vidět?''
,,Ano, velmi ráda'' odvětila Jane.
Prydain zapískal a zavolal:,, Šivo!´´ A najednou se za stromů ozvalo šustění. Jane se rychle otočila tím směrem kde spatřila nádhernou velmi tmavě hnědou, z té dálky se zdálo až černou, samici orla. Najednou jí Prydain začal na ramena připevňovat velmi silnou kůžia podal jí rukavici také z velmi silné kůže a řekl: ,,Tohle je aby ti nějak neublížila, svýma drápa na nohou, na ruce a na ramenech, kde ráda sedí.'' ddal Prydain a dal jí do ruky kousek masa. ,,Zavolej na ní a dej ruku nahoru.''
,,A jak na ní mám zavolat?'' zeptala se Jane.
,,Nejdřív zapískej a potom zavolej: ,Šivo!' tak se totiž jmenuje.
Jane udělala přesně to co jí Prydain řekla najednou se ze stromů ozvalo praskání a šustění, a najednou k Jane letěla Šiva, Jane měla ze začátku strach, ale když se Šivě koukla do mysli, hned poznala že je velmi opatrná. A když Šiva dosedala Jane na ruku sama na vlastní kůži poznala jak je Šiva opatrná.
,,Je velmi pěkná, myslím že se k sobě hodíme.'' řekla Jane s úsměvem na tváři a dala si Šivu na rameno. ,,Moc děkuji za Šivu, je to velmi dobrý dar. A co máš pro mě ty Anuwine?''
,,Já ti přičaruju duchostín, ve tvaru velké kočky s hřívou. Neboj duchostín se může změnit i na normální stín, takže nikdo nebude vědět že nějaký duchostín vůbec máš, ale o svůj normální stín bohužel příjdeš. Eurydis ti ještě vše vysvětlí a až budeš v kondici tak provedeme výměnu.''
,,Tak dobrá.'' řekla Jane,, A když mě teď prosím omluvíte, půjdu si lehnout, musím po svém zranění odpočívat a také je tu velmi moc světla, na moje oči teda oko.'' s těmito slovy Jane odešla do baráčku do svého pokoje kde usnula a spala až do rána.
Kapitola 9.
Když se Jane probudila, cítila se už mnohem líp, Ale hne si všimla že je ještě tma. Hned vyskočila z postele a začala se oblíkat. Potom vzala sedlo a uzdečku. Šiva tiše zapískala na Jane která jí uklidňila se slovy: ,,Neboj jenom nasedlám a nauzdím koně a hned se pro tebe vrátím.'' a odešla do stáje.
Asi za půl hodiny Jane vyvedla koně za stáje a uvázala ho u sloupku před domkem. A zašla do světnice pro Šivu.
,,Už jsem tu Šivo. Ještě počkej, vezmu si chrániče na levé rameno a budeš mi chrábit mojí slepou stranu ano?''
Šiva souhlasně zapískala.
,,Tak ještě meč,'' a začala si k pasu potat meč, který jí dala Kirké. ,, tak pojď'' a poklepala si na levé rameno.
Potom vyšla ze světnice se Šivou na levým rameni, odvázala koně a nasedla, ještě jednou se rozhlídla, protože se jí zdálo, že jí někdo pozoruje, ale když se ohlídla nic neviděla. Pobídla koně tak silně, že kůň z místa nacválal. Najednouv koni cítila tolik energie, že za pár minut byli na vzdáleném kopci od kud byl nádherně vidět východ slunce.
Na kopci Jane uvázala koně a pustila Šivu, aby se proletělaa sama si sedla do ještě mokré trávy. Když začalo slunce vycházet, hned si vzpoměla na ten den kdy zemřela Kirké a na ten západ slunce co jí John tak pěkně utěšoval, ale ona mu nic nemohla říct, jelikož byla spoutaná slibem kterým je spoutaná do dneška. Jane se hned rozplakala, když si vzpoměla na ty hříbátka co tam nechala říkala si v hlavě: ,,Co, když umřou? Musím počkat, až Anuwin ke mně přidá duchostín a potom odjedu ke hříbatům a budu hledat druhého vyvoleného.'' s těmito slovy se zvedla, nasedla na koně, zavolala Šivu a odjela
Když se Euridys probudila, šla se podívat na Jane, ale když otevřela tak Jane nikde nebyla a Šiva byla taky pryč. Hnedka šla do stáje kůň byl taky pryč. Když vyšla ven sedla si do mokré trávy a začala plakat, protože si myslela že Jane utekla a že jí nedokázala uhlídat.
Euridys už plakala asi půl hodiny, když uslyšela dusod koňských kopyt, otočila se a uviděla Jane na koni, jak cvála přímo k ní.
Kapitola 10.
Jane sesdla, neřekla ani slova a začala odztrojovat koně.
Eurydis také neřekla ani slovo.
,,Chci, aby mi co nejdříve Anuwin přidělil duchostín,'' chvilku se odmlčela ,, a potom pojedu zase k nám, potom musím také najít druhého vyvoleného''
,,Dobrá, ale tvoje výuka ještě není dokončená. Ale to nějak vyřešíme.''
Hned odpoledne Jane Anuwin přidělil duchostín a opravdu vypadal tak jak Anuwin říkal. Měl podobu velké černé kočky s dlouhou hedvábnou bílou hřívou.
,, Děkuji Anuwine. Teď mi už nic nemůže ublížit, s takovými ochránci se opravdu nemusím ničeho a nikoho bát. Pozítří ráno, ale budu muset odjet.''
,,Tak dobrá, ale aby jsi dokončila svojí výuku-a mohla tak vyučit druhého vyvoleného-dám ti pergament a pojedeš k Japonským samurajům, kde je jedn kněží z Lofaolka. Oni tě už doučí. A taky chceme dnes večer, aby jsi byla spojena s drakem magickýma poutama.''
,, Dobrá, na vše přistupuji a slibuji''
Jane se už nemohla dočkat večera a teď už nasedá ona, Anuwin, Prydain a Eurydis na koně a odjíždějí prač směrem k mýtině. ve stejný okamžik kdy pobídli své koně, zamával křísly Magnif a vznesl se a toto vše pozorovala ze zhora Šiva.
Když konečně dorazili na mýtinu, Jane sesedla a šla hledat mýsto pro úvazání koní. Mezitím co Jane hledala vhodné místo místo pro úvazání koní, Anuwin s Eurydis připravovaly vše na obřad a Prydain hlídal koně.
,,Prydaine, tady uvážeme koně! Pojď sem s koňma!'' zavolala Jane na Prydaina.
Odpoledne uběhlo rychle a už vše bylo připraveno, obřad může začít.
Anuwin zatleskal a začal najednou s Eurydis něco šeptat.
Najednou z lesa začali vycházet mýtické postavy o jakých Jane neměla ani tušení. Postavy se začali bavit, tancovat a hlavně oslavovat příchod nového dračího jezdce.
Už se blížila půl noc a Jane byla velmi unavená už říkala že nasedne na koně a odjede odsud pryč, ale Eurydis ji zastavila, ať ještě chvilku počká.
Odbila půlnoc.
Najednou se nebe rosvítilo a postavy ztichly. Z té záře najednou vylítl nádherný drak asi třikrát větší než Magnif.
Drak pomalu slétával dolů nad mýtinu. Nad mýtinou, asi dvacet metrů vysoko, chvíly kroužil a potom dosedl před Magnifa a Jane nejdřív se velmi znalecky díval na ?Magnifa. Najednou sjel pohledem k Jane. Jane cítila jeho pohled na celém těle, ale dívala se drakovy pořád do očí. Najednou Jane cítila bolest po celém těle, také jí začalo pískat v uších a jako by to nestačilo tak se jí začal mlžit zrak. Už viděla jen mlhu a oči toho draka které se jí vrli do paměti. Jane viděla už jenom pár matných záblesků a potom omdlela.
Kapitola 11.
Když se Jane probudila bylo už pozdě odpoledne, tak se šla umít. Když se podívala do zrcadla, aby se mohla učesat zděsila se. Protože měla dlouhé rovné bíle vlasy a co bylo horší to, že ona celá byla albín, ale co bylo nejhorší to, že měla přes celé tělo tetování draka, které jí zasahovalo až na pravou tvář kde měla hlavu draka, jinak měla obličej bez tetování, ale jakoby to vše nestačilo, měla teď mnohem jemnější rysi a uši měla elfské.
Jane si z toho zděšení sedla a asi půl hodiny tam seděla jako socha. Už začala mít hlad a ze světnice se linula nádherná vůňe. Eurydis asi něco pekla. Tak se Jane rozhodla sejít do světnice.
Ve světnici byly Eurydis, Prydain i Anuwin. Všichni Jane pozdravily poklonou hlavy a Jane překvapená poklonu opětovala.
,,Tak vítej mezi námi Nio. Každý máme v sobě elfskou krev teď i ty jí v sobě máš. Nia je tvoje elfské jméno, potom tě naučím jak se přeměnit nynější podobu na tu předešlou, ale musíš mi slíbyt. že v Lofaolka budeš mít vždy tuhle elfskou podobu.'' přyvýtala jí slovy Eurydis.
,,Dobrá slibuju, ale teď mám jednu otázku zase já. Co to pečeš?'' zeptala se Jane.
,,Tvoje podoba se sice změnila, ale tvoje duše a tvůj mlsný jazyk ne.'' rozesmála se Eurydis a po ní i Prydain s Anuwinem. Jane tam jenom stála s rukama křížem a dělala uraženou, ale za chvíly se začala taky smát. ,,Jinak peču koláč.''
Na večer šla Eurydis a Jane na louku učit se jak má změnit podobu z Nii na Jane, nebo jak chcete z elfské na lidskou.
Jane se probrala dlouho před svitáním, hned si šla balit. Balila si asi dvě hodiny, potom šla dolů do světnice tam už byli Eurydis , Anuwin i Prydain a snídaly. Jane se k nim hned přidala.
Když se Jane nasnídala šla strojit koně.
Jane byla asi za půl hodiny připravená, tak vyvedla koně ven před dům, kde na ní už čekali Eurydis, Anuwin a Prydain. Anuwin s Prydainem také odjížděli, ale jenom do Lermiany, zatím co Jane k ní domů.
Jane se loučila s Eurydis jako první, potom Prydain a potom i Anuwin. Jane začala plakat.
Uplakaná Jane vylezla na koně a ještě naposledy objala Eurydis a ostatní, potom už jenom pobídla koně, přivolala Šivu a odcválala pryč.
Ve stejný okamžik, kdy Jane pobídla koně Magnif vzlétl.
Jane ještě u lesa prudce otočila a zastavila koně. Jane pobídla koně aby se vzepjal, kůň jí poslušně poslechl a několikrát za sebou se vzepjal na rozloučenou.
Kapitola 12.
Už už chtěla Jane pobídnout koně, aby se rozcválala a skočil padlou kládu mezi dvěma stromy kteří tvořili trojúhelník a tak bránu do světa lidí. Když najednou se Jane rozezněl v mysli známí hlas.
,,Hmm, tak ty by jsi klidně odjela, bez toho aniž by jses se mnou rozloučila? Ty seš, ale dobrá přítelkyně.''
Jane prudce otočila a zastavila koně, který se postavil na zadní. Chvíly se musela orientovat a hledat tu osobu, která jí oslovila. Najednou se na konci mýtiny, kde byla brána do lidského světa, zahlédla dvě postavy které dobře znala, byl to Sweet a Hajateda. Hned se k nim rozcválala.
,,Sweete ty starý brachu, na tebe bych málem zapoměla.'' řekla v mysli Jane.
,,No tak já tě vozim z obřadů a Hajateda zase z mlh, který tě oslepý a ty bys na nás zapoměla, no to je teda dobrý.'' začal hudrovat Sweet.
,,No tak promiň. Já jsem to tak nemyslela.'' Jane zastavila těsně před nimy a Hajatedovy i Sweetymu se poklonila na koni.
,,Jestli umíš taky tak dobře střílet s lukem jako s koněm a jestli ne, tak ti dám domácí úkol.'' řekl Hajateda.
,,No to asi ne.'' uznala Jane.
,, No tak dobrá. Zde máš luk z nejlepšího dřeva na světě s ním nikdy nemineš cíl.'' a podal jí luk a toulec šípů.
,,Děkuji ti Hajatedo, určitě ho dobře užiji.'' poděkovala Jane
,,Eště tu něco mám, mám právo ti dát tvoje druhé jméno u vás se tomu říká příjmení mám dojem. Dlouho jsem nad tím přemýšlel, až jsem na to došel tvoje plné jméno je Nia z Farikských lesů. Vítej mezi námi.''řekl Hajateda.
,,Děkuji ti Hajatedo, takový to dar jsem nikdy nedostala, asi už nedostanu.'' řekla překvapená Jane a poklonila se.
,,Tak teď jsem na řadě já. Tak se trochu skloň ať na tebe dosáhnu.'' řekl Sweet.
Jane se slonila a Sweet začal něco šeptat, se šeptem se jí dotknul zobákem ucha a potom i úst.
,,Teď budeš rozuměť ptačí řeči a všichni ptáci tě budou poslouchat. Budeš to potřebovat to mi věř.'' řekl Sweet.
,,Nio, pamatuj vyvoleného budeš hledat dlouho, ale na konec zjistíš že láska je velké pouto a že i vyvolené k sobě poutá.'' řekl Hajateda a pokračoval ,,Ještě jednu radu pro tebe mám chraň si nohy a místo kde máš největší poklad světa, sama poznáš kde to je. Teď už jeď, Magnif na tebe čeká.''
Jane se hluboce uklonila, otočila koně a pobídla ho ke cvalu. Procválala celou mýtinu až k bráně tam koně pobídla ke skoku. Kůň jí uposlech a skočil přes kládu, která dohromady s dvěmy ohnutýmy stromy činila bránu do světa lidí.
Kapitola 13.
,,To ti to, ale trvalo.'' řekl Magnif.
,,Ještě mně zdržel Hajateda se ...'' v tu chvíly se Jane zarazila.
,,Já jsem Grisold tvůj kůň a toto je Sheta kůň druhého vyvoleného.''
,,Promiň já jenom čekala malé hříbátka, které jsem opustila.'' řekla překvapená Jane, protože před ní stál statný hřebec který byl uhlově černý a sněho bílý ocas a hřívu a vedle něj stála nádherná klisna která měla uhlově černou srst a sněhově bílou hřívu.
,,Na jakém to jezdíš koni? Vždyť to neumí ani pořádně chodit, na tož běhat.'' zažal se Grisold navážet na koně které ho jí dala Euridys.
,,To je Sinope a náhodou umí dobře chodit i běhat a dala mi ji sama Euridys.'' odpověděla mu Jane.
,,Tak a teď mi řekni co tě zdrželo.'' vložil se do rozhovoru Magnif.
,,No zdrřeli mně Hajateda se Sweetem. Hajateda mi dal luk a Sweet schopnost rozumět ptačí řeči a aby mně ptáci poslouchaly.'' vysvětlovala Jane a pokračovala: ,,Hmm, když tak přemýšlím tak mi ještě schází dva dny údajného výletu, ale mám takový pocit, že je strávím tady a budu hodně trénovat.'' Jane to dořekla, sesedla ze Sinope a začala jí odsedlávat. ,,Když se tak na to dívám tak mám celkem tři sedla.'' a když sedlo položila na zem tak se začala smát.
Když se Jane postarala o Sinope, tak se šla pozdravit s Isolde. Potom šla rozdělat oheň a uvařit si polívku z pytlíku k večeři. Potom, když se najedla, tak si lehla a usnula.
Kapitola 14.
Jane se po dvou dnech vrátila domů, ale co zjistila ylo otřesné. Její bratr-o osm let starší než ona- jí oznámil že jejich rodiče jsou mrtvý a že se zabily při autonehodě. Jane tomu nejdřív nechtěla uvěřit a myslela si že je to nějaký vtip, ale po několika vteřinách jí to došlo a šla k sobě do pokoje, kde se rozplakala.
Jane asi po hodině brečení ve svém pokoji sebrala poslední síly vzala tužku a papír a napsala svému bratru vzkaz:
Neboj se o mne a nehledej mne, musím si to v hlavě srovnat.
Já se za pár dní vrátím.
Ahoj tvoje Jane
Pak vzala sedlo a uzdečku a šla pro Isolde.
Když Janeniný bratr vrátil z práce našel na stole Janeniný vzkaz a jelikož jí důvěřoval a tak jí nehledal a nebál se o ní, protože věděl že nejlepší je být v, její situaci, pryč od lidí a od civilizace.
Jane sesdla z Isolde a odstrojila ji a sedla si k ohni tam chvíli brečela a potom jí začala paličivou bolestí bolet její jizva na zádech, najednou se jí zatočila hlava, zamlžil zrak a omdlela.
Magnif zpozorněl protože slyšel v dáli koňská kopyta. Ale když zjistil že je to Isolde, tak se uvolnil a čekal na Isolde a Jane. Ohromeně koukal jelikož Jane bez jediného slova sesdla, odstrajila Isolde a šla si sednout k ohni kde začala brečet a potom se akorát bezvládně svalila na zem. Magnif se viděsil, hned zavolal Šivu, Sinope, Shetu a Grisolda.
Jane se probudila pozdě večer u ohně se svýma zvířecímy druhy.
,,Dobrý večer, Jane. Je ti dobře? Magnif říkal něco o tom, že je to asi tvoje kledtba. Je to pravda?'' Zeptal se Grisold.
,,Nevým, ale asi jo, protože ta bolest vystřelova ze zad. Ale teď mi je už dobře.'' odpověděla Jane
,,Dobrá a co se ti stalo, že jsi tady tak plakala?'' zeptal se Magnif
Když si na to Jane vzpoměla začala znovu plakat, a potom řelka ubrečeným hlasem: ,,Rodiče, mí rodiče jsou mrtvý.''
Najednou se rozhostila okolo ohně hrobové ticho, jenom Jane do ticha plakala..
Jane celou noc nespala a dalí den chtěla zasvětit cvyčení, soustředění a magii.
Jak Jane chtěla tak se taky stalo. Celý den cvyčila, soustředila se a věnovala se magii.
Druhý den nasedla na Isolde a jela zpátky domů s hlavou plných nápadů.
Kapitola 15.
Jane druhý den po příjezdu domů uspořádala velkou oslavu její blížících se narozenin a pozvala všechny své přátele včetně Johna, jelikož to byli patnácté narozeniny tak byla oslava až do pozdních večerních hodin.
Když bylo deset hodin večer Jane atlumila muziku a stoupla si na stupínek a řekla: ,,Ráda bych vám oznámila že pozítří ráno za úsvitu odjíždím na hodně dlouhou cestu. Když se vrátím, tak se vrátím za hodně dlouhou dobu, jestli se tedy vrátím.'' Jane to dořekla a zapla znovu muziku všichni stály jako opaření a pomalu postupně začali odcházet. Kromě Johna který zůstal s Jane, až do rána.
Když se Jane probudila, tak byl John, už dávno vzhůru a dělal jim snídani.
,,Dobré ráno, Jane.'' řekl John a políbil Jane na čelo. ,,Opravdu chceš odjet? Víš, jak mi bude po tobě smutno? A ještě na tak dlouho? Aspoň na kratší dobu.''
,,Ano, opravdu chci odjet. Vím i mně po tobě bude smutno, ale ty si stejně najdeš nějakou jinou a na mne hned zapomeneš. Já sama nevím na jak dlouhou dobu jedu pryč.'' řekla Jane a usmála se na Johna.
,,To si tade o mně myslíš dobrý věci, vsadim se že ty jich budeš mít víc než já.'' vyštěkl dotčený John a uraženě odešel.
,,Jen, aby se nepřecenil.'' zakřičela za ním Jane.
Jane celý den přemýšlela jak se má Johnovy omluvyt nakonec jí to napadlo. Zavolala Šivu a vše jí vysvětlila.
John se zrovna připravoval na zítřek do školy a myslel při tom na Jane. Když najednou mu v truhlíku s kytkami přistál velmi tmavě hnědý, ale nádherný orel a jemně bušil zobákem, v kterém mněl dopis, do okna. John se nejdříve lekl, ale potom pochopil a otevřel orlovy okno. Pták vletěl do vnitř udělal kolečko v Johnovy pokoji, potom přistál na stole, položil dopis a zase odletěl oknem pryč. John se na to nejdříve nevěřícně díval a potom se odvážil a rozlepil obalku od dopisu. A potom si pomalu četl dopis, v dopise stálo:
Mylí Johne.
Jestli budeš chtít budu na tebe čekat za úsvitu na Faldhamdu.
Jestli tedy budeš ještě stát se se mnou rozloučit, před odjezdem.
Tvoje Jane.
PS: Omlouvám se ti za to ráno, já jsem to tak nemyslela.
Když si to John přečetl, tak se jenom usmál, dopis vrátil zpátky o obálky a dal ho do šuplíku k ostatním dopisům a pohledům od Jane.
,,Opravdu si to nechceš rozmyslet? Já vím že je ti už patnáct a tak ti nemůžu rozhodovat o životě, ale zůstaň tady s náma'' přemlouval Jane její bratr Thomas.
,,Ne, opravdu si to nechci rozmyslet, jednou ti to snad vysvětlím.'' odpověděla Jane a šla si balit věci.
Když měla sbaleno tak šla pro Isolde, vyčistila ji, nauzdila a nesedlala. Potomjí přivedla ke dveřím, aby mohla na ní dát své věci. ,,Stůj tady a počkej na mně Isolde, hned jsem zpátky.'' A šla si do domu pro věci.
Za chvíli vyšla se sedlovými rašnami, karimatkou a spacákem. a začala tohle všechno přidělávat na Isoldino sedlo.
,,Tak už odjíždíš?'' zeptal se Thomas.
Jane si, ani nevšimla, že Thomas přišel, takže se lekla, když promluvil. Ale hned mu odpověděla: ,,Ano, už je tömu tak.'' v ten okamžik jí vytekli první smuteční slzy.
,,A kde přespíš? Nechceš raději počkat na ráno? vždyť bude za chvíli tma.'' zeptal se Thomas.
,,Ne, čím dřív vyrazím, tím míň budu brečet. Přespím v lese, jako vždycky, když jsem byla pryč.'' odpověděla Jane a dala si nohu do třmenu, odrazila se a vyhoupla do sedla. Thomas k ní přišel, Jane se sehla a objala ho, Thomas jí políbil na čelo a zašeptal:,, Tak se měj a už jeď.ˇˇ Jane se na něj podívala a poprvé viděla muže brečet. Tak obrátila Isolde, pobídla jí a odjela, ještě se otočila a zamávala Thomasovy, Thomas jí zamával a tak obrátila Isolde čelem k němu a pobídla jí, aby se vzepjala. Isolde jí poslechla a vzepjala se, potom jí Jane otočila, pobídla a odcválala pryč.
Kapitola 16.
,,Tak jsme tu!'' zavolala Jane v duchu a poslala to Magnifovy, Shetě, Grisoldovy a Sinope. ,,Ahoj Šivo! Jak ses měla?'' pozdravila Jane, protože Šiva seděla na větvi. Než všichni přišli tak Jane rozdělala oheň a popovídala si se Šivou.
Když všichni přišli tak se najedla popovídala si a šla spát, jelikož musí brzo před svítání, vstávat, aby připravila věci.
Jane už chvilkuz před svítání byla na Faldhamdu a čekala na Johna, jestli se s ní příjde rozloučit.
Už svítalo a Jane začínala být nervózní, když najednou se v dáli objevila postava. Jane doufala, že je to Johna a tak si sedla a dívala se na nádherný východ slunce. ,,Škoda, že při takovém nádherném východu slunce se musím loučit.'' pomyslela si Jane a dál čekala na Johna.
Za chvíli si k Jane přisedl John a pozorovali, bez jediného slůvka, východ slunce. Najednou, ale začal na nebi kroužit orel, John ho ani nepostřehl Jane, ale věděle že je to šiva a že na ní už čekají. Tak se Jane tiše zvedla a šla k Isolde a Sinope které se o kousek dál pásli. ,,Opravdu musíš odjet, Jane?'' pročísl ticho Johnův hlas.
,,Nechci,...'' Jane ani nestihla dokončit větu a hned ji do řeči skočil John. ,,Tak proč tedy odjíďíš? Moje hlava je plná otázek na které můžež odpovědět jenom ty a ne nikdo jiny. Tak tedy tady se mnou zůstaň, prosím.''
,,Nechci odjet, ale bohužel musím.'' řekla Jane a vytáhla z kapsi nádherné našechrané bíle pírko ,, Na tohle si vem na památku.'' a dala pírko Johnovy do rukou. Chvilku na sebe koukaly a potom se Jane vyšvihla do Isoldina sedla a chytla vodítko od Sinope která nesla jídlo, stan a ostatní věci.
John přišel k boku Isolde a chytl jí za otěž, aby se s Jane rozloučil. ,,Tak tedy ten čas nastal, čas loučení.'' řekl John smurným hlasem.
,,Už je tomu tak.'' řekla Jane potichým a smutným hlasem.
,,Tak se měj dobře a hlavně neztrácej naději.'' řekl John a pokusil se o úsměv, ale byla to smíš směšná grymasa.
Jane se sklonila a trochu zavravolala, jelikož netrpělivá Isolde začala hrabat kopytem do země. John to hned pochopil a stoupl si na kmen spadlého stromu, aby lépe dosáhl na Jane. Jane mu levou ruku dala přes rameno a opřela se o Johna, chvilku si koukaly do očí a potom se dlouze políbyli.
,,Tak už jeď! A nezapomeň na mne.'' řekl John a plácl Isolde po zadku.
,,Tak ahoj! A za deset let v tento den mně čekej při západu slunce.'' řekla Jane a pobídla Isolde a Sinope.
Když sešli z Faldhamdu tak Jane přes louku nacválala, u lesa se ostře zastavila a otočila, chvíli tam stála a potom pobídla Isolde i Sinope, aby se postavily na zadní. Potom Jane Isolde a Sinope obrátila a všichni tři zmizely v lese.
John na to místo, kde zmizela Jane a její dva koně ještě hodně dlouho koukal. Potom si sedl a divál se na slunce. Po chvíli se mu začaly po tvářích koulet kapky smutečních slz.
