Úvod - 1.kapitola
Do přístavu vplula loď s pirátskou vlajkou, ani nedávala kotvu, jenom schůdky. Po kterých sešla vysoká žena s bílimy vlasy, ona ta žena byla celá albín, na pravé tváři měla vytetovanou nádhernou hlavu draka. Žena byla oblečená jako pirát, nikdo jiný než tato žena z lodi nevystupovaly a tak se loď otočila a odplula. Žena lidem na lodi ještě na rozloučenou zamávala a ty jí mávání opětovaly.
Když loď nebyla na dohled tak žena přiložila prsty ke rtům a velmi hlasitě zapískala. Za chvíly se k ní snesl z oblohy velký tmavě hnědý orel a potom zaznělo přístavem pronikavé zaržání a klapot koňských kopyt. Žena se jenom usmála a šla koni vstříct. Když byl kůň u ní, a že to byl nádherný kůň uhlově černý se sněhově bílou hřívou a ocasem, tak ho chytla a začala se s ním mazlit, potom nasedla a odjela z přístavu pryč.
O týden později v jiném přístavu, se tatáž žena objevila také. Tentrokát svého koně vedla a orla neměla.
Zprávy se šířili mnohem rychleji než sám člověk. A jelikož se o této ženě proslíchalo že je to čarodějnice a pirát v jedné osobě, tak lidé se radši všichni šli schovat, protože s ženou nechtěli přijít ke styku.
Žena šla dál a mířila přímo do přístavu, kde lidé kteří byli zvyklí pracovat na moři normálně pracovali a nevšímali si jí. Žena šla přímo k místu kde se prodávali lístky na loď. ,,Lístky do Žďářiště pro mně a pro mého koně.'' řekla žena muži který prodával lístky na loď.
,,Dobrá, to bude 60 krónů.'' řekl muž ženě a podal jí lístky.
,,Tady je máte.'' Žena mu dala peníze vzala si lístky a odešla čekat na loď.
Jen co loď dorazila žena se nalodila i se svým koněm, potom koně ustájila a šla si sednout nahoru na loď a čekala na průvodčího.
,,Dobrý den.'' pozdravila žena průvodčího a podala mu lísty ,,Mám dole ještě koně.'' dodala a usmála se na průvodčího.
,,Hmm, do Žďářiště? Proč zrovna tam?'' zeptal se průvodčí.
,,Vracím se z cest, zase zpátky domů.'' odpověděla žena ,,Byla jsem hodně dlouho na cestách.''
,,Čekám na podobnou ženu, také se vydala na cesty... Ale ta by se měla vrátit až za půl roku.''
,,To je zajímavé. Teď bych vás ale, neměla rušit.'' řekla žena a usmála se.
,,Jé,uplně jsem na to zapoměl. Až to všechno zkontroluju tak se vrátim a popvidáme si. Jo jinak jsem John.'' řekl průvodčí a připravoval se k odchodu.
,,Já jsem Ja...'' žena se zarazil a John zpozornil, ale mezitím jí vrátil lístky. ,,Nia'' a žena se usmála.
Asi po hodině se John vrátil a potom si jenom s Niou povídali o jejich cestách, o koních a také o té ženě na kterou John tak trpělivě čekal.
2.kapitola
,,Zde jsem, už odsloužil. Můžu jet s vámy? Jedem na stejné místo.'' zeptal se John Nii.
,,No tak dobrá, ale já se kousek od Žďářiště odpojím. Musím si ještě něco vyřídit.'' souhasila Nia a odešla do podpalubí za svým koněm.
,,Přístav!'' zakřičel muž, který oznamoval přístavy.
Nia už půl hodiny před tím byla u svého koně a strojila ho. Teď už stála připravená, i se svým koněm, na přídi, aby mohla vystoupit.
John se ještě loučil, ale potom rychle následoval Niu.
Když Nia vystoupila z lodi, tak přiložila prsty ke rtům a velmi hlasitě zapískal, potom už jenom čekala.
John, když to viděl tak nechápal. Ale neptal se a bral si věci. ,,Za chvíly jsem tady!'' řekl John a odešel.
,,Dobrá, já zůstanu tady!''odpověděla Nia a trpělivě čekala.
Když se John vrátil, tak se zděsil. Nia totiž měla na pravém rameni orla. ,,Co, co, co to máš na rameni?'' vykoktal ze sebe zděšený John.
,,To je šiva. Ona nemá ráda lodě tak letěla sama.'' řekla nia ,,Viď Šivo?'' a láskyplně ji podrbala na temeni.
,,Aha.'' řekl John.
,,Jinak, máš pěkného koně.'' Až teď si Nia všimla jeho nádherné grošované klisny.
,,Hmm, děkuji.'' To bylo poslední co dnes John řekl.
Asi po třech hodinách rychlé jízdy vyjely z lesa na nádhernou loučku. Kde Nia zastavyla a řekla: ,,Tady se utáboříme, večer příjde velmi brzy. Dojdeš prosím pro nějaké dřívy? Já se zatím postarám o koně a připravím tábořiště.''
John přivázal svojí klisnu a tiše odešel pro dřívy.
Když se John vrátil ze dřívy tak měla Nia připravené ohniště, koně se už klidně pásly, ale nikde neviděl Šivu. ,,Šiva se šla proletět a o koně se neboj sice nejsou přivázaný, ale můj kůň se o tvojí klisnu postará...'' řekla Nia, která jakoby četla Johnovy myšlenky. John vykulil oči, ale Nia si toho naštěstí nevšimla protože rozdělávala oheň
Asi hodinu po setmění se John šel lehnout. Do pěti minut usnul, ale Nia dál seděla u ohně.
John se asi o půlnoci probudil. Ale co viděl ho ještě víc překvapilo než Šiva bylo to, že na druhé straně ohně bylo obrovské stvoření které vypadalo ano, jako drak! Vypadalo to jako křídlo co měl roztažené nad spící Niou, jako ochranu, ale ještě něco tam bylo. Bylo to jako mlha v podobě kočky. John to hodil za hlavu a chtěl znova spát a ještě se podíval na koně kteří se pásli na louce, ale když to viděl myslel si že má vidiny. Protože místo dvou koní tam bylo pět koní. A tak vstal a šel se tam podívat. V tom se, ale vedle něj objevily zářicí oči a mlha v podobě obrovské černé kočky s bílou hřívou. John se zarazil. Potom slyšel šramotění jako by se něco zvedalo. A tak se otočil a před ním stálo obrovský drak a leknul se když se mu v hlavě rozezněl hlas.
3.kapitola
,,Nikam nechoď a zustaň tu. Jdi si znovu lehnout a na vše zapomeň. Možná se ještě uvidíme, ale teď si jdi lehnout.'' říkal ten hlas co se rozezněl Johnovy v hlavě.
,,Kod jsi? A proč mi zakazuješ tam chodit? Nemáš mi co zakazovat!'' odsekl John tomu hlasu.
,,Jsem Magnif, syn dračice z hor u Fanu. A jisté práva mám, takže tu zůstaň.'' odpověděl drak a otočil hlavu do zadu.
,,A! Koukam že už jste se seznámily.'' ozval se hlas za drakem ,,Sice jsem tě chtěla týhle reality ušetřit, ale když už jste seznámily tak i já nemám co skrývat. Ale ke koním tě i tak nepustím. Vím že ti nemám co rozkazovat, ale tak tě, jako přítel přítele, tě prosím a žádam: Na louku za koňmi nechoď.'' a s těmito slovy vyšla Nia ze tmy a šla přímo k Johnovy. ,,Já jsem Nia z Farikských lesů, toto je můj drak a můj duchostín.'' dodala Nia a podívala se Johnovy do očí, v jejích očích bylo vidět že nepřipouští žádný odpor.
,,No tak dobrá já na tohle zapomenu a půjdu znovu spát. Ale ty mi řekneš co jsi opravdu zač.'' řekl John a podíval se neoblomně na Niu.
,,Ráno moudřejší večera.'' snažila se uhnout z tohoto rozhovoru Nia a chtěla se otočit k odchodu.
,,Ne! Ráno není moudřejší večera! Teď a tady mi to řekneš! Mně jen tak neoblbneš jako některé jiné lidi.'' řekl John a podíval se neustupně Nie do očí.
,,Jsi opravdu neoblomný.'' zašeptala do ticha Nia a dál pokračovala normálním tónem. ,,Ale řeknu ti jenom menší část mé minulosti, jinak by jsme tady byli sto let.'' řekla otočená Nia a šla k ohništi a jelikož oheň úplně zhasnul tak tak Nia natáhla ruku a něco zamumlala a najednou ji z ruky vyšlehla jiskra a zapálila oheň. ,,Tak jsi pojď sednout k ohni, bude to dlouhé vyprávění.'' přizvala Nia Johna k ohni.
,,Pocházím i nepocházím z této země, jsem i nejsem elfka, jsem i nejsem člověk.'' řekla Nia a odhrnula si vlasy z ucha, aby bylo vidět její špičaté, elfské ucho. Usmála se a hned zase pokračovala. ,,Tak kdo vlastně jsem? Na tuhle otázku nevím ani já odpověď. Jsem ze země Lofaolka. Jsem jednou ze dvou vyvolených a hledám druhého. Jak sis určitě všiml, tak ovládám i magii. Jestli si, ale myslíš, že všechno zdolám, protože umím ovládat magii. Tak se mýlíš. Právě proto, že umím ovládat magii po mně všichni jdou a to především Trn. Který mně už jednou dostihl a vyšla jsem s památkou na celý život. Mám jizvu přes celé záda, vidím jenom na jedno oko a to ještě černobíle. A to jsem vyšla ještě dost levně.'' dodala Nia trošku zkleslím hlasem a hned pokračovala. ,,Jsem teď tady asi devět let, myslím jako na zemi a ne v Lofaolka, a z toho dva roky u Japonských samurajů, pět let jsem byla...''Nia se zamyslela a za chvíly pokračovala. ,,...byla jsem v Americe a tři roky jsem pátrala po své minulosti a teď jsem tu. A teď, když o mně víš pravdu, můžež jít spát.'' zakončila Nia.
,,,Ano, ale co jsi dělala před devíti lety? Protože pokud jsem dobře počítal tak to bylo devět let.'' řekl John, který si mezitím, co Nia vyprávěla, sedl k ohni a pozorně jí poslouchal, a čekal na odpověď.
,,Řekněme, že jsem žila tady, ale taky v Lofaolka. Vlastně jsem cestovala mezi dvěma světy. Chceš snad ještě něco vědět? Já jen, že bych si šla lehnout, jsem docela dost unavená.'' řekla Nia a dívala se Johnovy do očí a potom do plamenů ohně.
,,Hmm, ještě něco bych měl. Chtěl bych se zeptat. Jak ses stala vyvolenou? A kde jsi...'' John se zamyslel ,,...dostala toho draka?'' dořekl John a než mu Nia stačila odpovědět tak se mu znovu v hlavě rozezněl ten hlas a řekl: ,,Ten drak má také nějaké jméno! Jmenuji se Magnif. Tak mi také tak říkej, prosím.''
,,Magnife!'' okřikla Magnifa Nia ,,Vím, že jsi na to citlivý, ale musíš uznat že tě sotva čtvrt hodiny a že před tím žádného živého draka neviděl.'' dodala Nia, ale hned začala odpovídat Johnovy ,,Vyvolenou jsem se stala úplně jednoduše, Kirké mi to řekla a už to bylo. A Magnif se vyklubal z vajíčka, pro mně, protože je to drak vyvoleného.'' Nia se usmála a dodala: ,, A když mně omluvíš, tak si půjdu znova lehnout.
4.kapitola
John šel spát chvíly po Nie. Když se John provudil byla Nia už dávno vzhůru, Magnif a duchostín tu nebyli stejně jako tři koně,, Dobré ráno!'' pozdravila Nia, když uviděla že se John probral. ,,Dnes odpoledne by jsme měli dojet do Žďářistě, takže se v poledne od tebe odpojím a pojedem každý svou cestou. Ty do Žďářiště já do lesů.'' dořekla Nia a usmála se na Johna.
,,Jo, jenom se trochu probudím a ustrojím. Potom můžem jet.'' řekl John a teprve teď si všiml že je Nia celé spocenáa těžce odychuje. ,,Co jsi dělala?'' zeptal se John.
,,Byla jsem se proběhnout, jako každé ráno. Musím si udržet kondici.'' odpověděla mu Nia a vzala si věci na koně, potom jenom slabě zapískala a Grisold k ní přiklusal. Nia ho začala strojit.
,,Aha.'' řekl John a začal se strojit. Potom si zbalil věci a došel pro svojí klisnu, potom jí začal strojit.
Když měla Nia Grisolda nastrojeného a John ještě svojí klisnu ne, tak šla zahrabat ohniště. Potom nasedli a vydali se a cestu.
Po čtyrech hodinách rychlé jízdy, Nia zastavila,,Tady uděláme přestávku na jídlo. Potom se rozdělíme. Už je vidět Faldham." řekla Nia a ukázala na nnedaleký kopec.
,,A kde budeš? Uvidím tě ještě?" ptal se John, který zrovna sesedl.
,,Kde budu nevím, ale asi daleko od civilizace. Ale jestli mě budeš chtít vidět, tak za týden přiletí Šiva a dá ti papírek s popisem místa, kde budu a nebo kde se s tebou setkám.'' odpověděla Nia a sesedla z Grisolda. Potom ho pustila, aby se šel napást po dlouhé cestě.
,,Hmm, tak jo." řekl John , když odzstrojoval svojí klisnu a vyndával jídlo ze sedlové brašny. Nia zatím rozdělal oheň.
,,Takže nastal po druhé čas loučení. Je zajímavé, že se vždycky loučím s ženou na koni. No to je teď jedno.'' zapřemýšlel John, když nasedaly s Niou na koně, aby se rozdělily jejich cesty.
,,Ale, není to zas tak zlé. Vždyť se za týden uvidíme a já ti prozradím třeba i nějaké další tajemstvý o mně a nebo možná i o...'' zarazyla se Nia, ale dál už nepokračovala. A usmála se na Johna, který seděl na své grošované klisně.
John pobídl klisnu, aby popošla ke Grisoldovy. Potom jenom objal Niu ,,Tak zatím sbohem. Uvidím, jak na tom budu. Snad seženu nějakou práci.'' zakončil John a podíval se Nie do očí.
,,Sbohem, za týden.'' řekla Nia a pobídla Grisolda. Nia odjížděla k lesům a John tam seděl na své klisně a díval se za ní. John pobídl svojí klisnu ke cvalu a cválal pryč. Ještě jednou se ohlídl za Niou, ale najednou viděl, jak se Nia nebezpečně naklání na jednu stranu a potom už padá z Grisoldova bezpečného hřbetu. John neváhal, stočil klisnu k Nie a pobídl jí do trysku.
Těsně před Niou, klisnu prudce zastavil a seskočil z ní. ,,No tak Nio! Prober se přeci. Nenech mně tu samotnýho. Dělej! Prober se!'' říkal John a přitom Niu jemně propleskoval. Najednou z lesa vyběhl Nii duchostín a teprve teď si mohl John pořádně prohlédnout. Nejvíce ho uchvátila jeho dlouhá černobílá hříva.
A za chvíly se snesl z nebe Magnif. Ale to už se Nia pomalu probouzela, takže to John nebral tak moc na vědomí.
5.kapitola
,,Je ti dobře? Já jen že jsi omdlela a spadla z Grisolda.'' zeptal se John, když se Nia probrala.
,,To je dobrý. Mně se to stává často, tohle mám také od Trna.'' řekla sklíčená Nia, kterou ještě doznívala palčivá bolest zad. ,,Víš jednou jsem vešla do Trnovy mlhy, byla jsem tak pitomá ach tak pitomá proč jsem tam jen chodila, ale to jsem neměla dělat. Nakonec mně od tamtud dostal Hajateda a díky tomu jsem úplně neoslepla, ale také mi to udělalo tohle.'' řekla Nia, vstala, stoupla si zády k Johnovy a vyhrnula si tryčko, aby byla vidět její jizva přes celá záda. Potom si tryčko shrnula dolů a pokračovala: ,,A kvůli tomu jsem omdlela i spojení s drakem mi nepomohlo. Vím přijde ti to divné, ale prostě někdy se ta jizva ,ozve' a to tak, že ucítím palčivou bolest v zádech, která se jakoby začne rozlézat po celém těle, potom se mi zamlží před očima a omdlím.'' dokončila Nia.
,,Takže v tom je magie? Stejně asi jako v celým tvým životě co?'' ptal se zvídavě John, který stál vedle své klisny a díval se na Niu jak vstvá a oprašuje se.
,,Ano, asi tak nějak. Musíš jet nebo to do Žďářiště do setmění nestihneš. O mně se neboj mám přeci Grisolda, Šivu, Magnifa a duchostín. Jeď! Já se o sebe už postarám.'' řekla Nia a šla ke Grisoldovy, který stál opodál. ,,Oba dva musíme pokračovat. Teď víš další moje tajemství. Ty teď pojedeš do Žďářiště a já do lesů. Za týden se uvidíme!'' s těmito slovy Nia nasedla na Grisolda. ,,Tak zatím sbohem. Šivo, jedem!'' dořekla Nia, otočila Grisolda směrem k lesům a pobídla ho do cvalu.
,,Sbohem!'' stačil křiknout John za Niou a nasedl na svojí klisnu a odcválal pryč.
Když John přije do Žďářiště, tak se už začínalo stmívat. Nejprve zařídil stáj pro svou klisnu a potom nějaký pokoj pro sebe. ,,Práci začnu hledat, až zítra. Jak se říká ráno moudřejší večera.'' popřemýšlel John ve svém pokoji než šel spát.
Hned na zítří ráno si šel hledat nějakou práci. Na obecním úřadě mu poradily, že na blízkém ranči hledají dobrého honáka.
,,Ano, je to i s ubytováním pro vás i vašeho koně a strava je v tom také.'' říkal muž na úřadě. ,,Určitě tam je ještě místo, protože dobří honáci se shání hodně a pan Johnson si na dobrých honálách potrpí.'' dokončil muž z úřadu.
,,Děkuji za radu, určitě se tam stavím'' řekl John a odešel pryč z úřadu.
,,Tak pojď Cory pojedem se podívat na jeden ranč, kde by mi mohli dát práci.'' říkal John, když vyváděl svojí klisnu ze stáje, kde jí měl zatím ustájenou.
,,Dobrý den. Prý hledáte nějakého honáka?'' řekl John, když přijel na ranč a stál před panem Johnsonem.
,,Ano, hledám honáka. Vy by jste snad měl zájem? Jestli ano tak nám zítra předvedete co umíte, pojedem zkrotit stádo divokých koní, protože chci na tomhle ranči jenom samý dobrý honáky.'' řekl pan Johnson a podíval se Johnovy do očí.
,,Ano měl bych o to místo zájem. Pokud by jste mě tedy vzal.'' řekl John.
,,A jak se vůbec jmenuješ chlapče?'' zeptal se pan Johnson Johna.
,,Jmenuji se John Smith.'' odvětil John a podíval se panu Johnsonovy do očí.
,,Dobře, tak jsme dohodnuti. Zítra v devět hodin tě tu čekám!'' řekl pan Johnson a odešel do vedlejšího pokoje. John se otočil a odešel. Venku nasedl na Cory a odjel pryč z ranče.
6.kapitola
,,Hej! Co ten tady chce?'' vykřikl jden z mužů na koni a ukázal na mladíka na svojí grošované klisně co stál u brány pod stromem.
,,Toho jsem včera přijal pomůže nám s tím stádem koní.'' řekl pa Johnson, který se připravoval k nasednutí na svého koně. ,,Drř se vzadu Johne, ať si ještě neublížiš!'' křikl na mladíka, když dosedl do sedla svého koně. ,,Tak jedem chlapy!'' vykřikl pa Johnson a pobídl svého koně ke cvalu. Muži začaly křičet a následovaly pana Johnsona.
John tam ještě chviličku stál, podíval se k Faldhamdu a potom pobídl svou klisnu a tryskem následoval družinu mužů.
Na louce se páslo nádherné stádo divokých koní, nad kterým držel stráž nádherný žlutavý hřebec s černou hřívou a ocasem. Hřebec zaváhal, když uslyšel dusod koňských kopyt a křik mužů, ale neváhal a dal se i se svým stádem na útěk. Ty muži je hnaly přes řeku, přes louky a přes les, ale potom tam byl příkrý sráz, hřebec zaváhal. Ale potom všechen strach hodil za hlavu a odskočil na sráz a potom ho i se svým stádem secválal dolů.
,,Támhle jsou!'' rozkřikl se pan Johnson, když uviděl stádo koní, a pobídl svého koně do trysku.
Když John uslyšel, zastavil svou klisnu a cvílinku přemýšlel, zatím ho míjeli další jezdci, potom stočil svou klisnu do lesa. Když ho uviděl jeden z jezdců, tak zastavil, zapřemýšlel a vydal se za ním.
John jel lesem, když najednou uslyšel za sebou dusot koňských kopyt. John se otočil a spatřil za sebou muže na hnědém hřebci. Muž se pořád přibližoval. Když byl u Johna tak sáhnul po Corynině uzdečce a stáhnul ji, potom jenom pobídl svého hřebce a odcválal pryč. Když John vyjel na louku, zastavyl Cory a seskočil ní. Potom jí nandal uzdečku a počkal až ho všichni jezdci předjedou a potom nasedl a pobídl Cory.
,,Kruci! Zase nám zdrhli z toho kopce!'' zaklel pan Johnson, který zastavil svého koně před srázem a díval se na stádo koní, které sráz zbíhali.Mezitím už dojeli všichni zbylí jezdci. Najednou se ozval zvuk honáckého biče. Všichni se otočily. A uviděli Johna jak cvála směrem k nim a nespomaluje. Najednou se z jeho hrdla ozval honácký křik a pobídl svou klisnu ke skoku ze srázu dolů. Následoval stádo. Cory mu hodně důvěřovala, což bylo vidět z jejího klidného pohledu.
Přesně v ten okamžik, kdy s odrazila Cory, tak se ozvalo zatroubení lesního rohu. Všichni se koukli tím směrem a na horizontu uviděli koně s jezdcem. Ten tam chvilku stál potom se kůň vzepjal a cvalem odjeli do údolí.
Když jeli muži zpět na ranč k panu Johnsonovy, ozval se zvuk biče. Všichni se otočili k obzoru a tam uviděly, jak běží stádo a za ním Johna na své klisně a práská bičem.
John sám sobě nevěřil, kdyč zecvával sráz za stádem. Když ale byl zase na rovině, tak začal práskat bičem a pobídl Cory a cválal za stádem. Jel tam kam jelo stádo a pomalu se začínal unavovat. Stádo běželo po lukách, lesem, řekou a dokonce i zbytkami sněhu-po tvrdé zimě-. Stádo bylo na lukách pod Faldhamdem, když John zpozoroval, že spomalil a že už nemůžou. ,Teď nastala moje chvíle.' pomyslel si John a pobídl Cory. Cory to pochopila a přidala z posledních sil, aby stádo předjela. John začal znovu práskat bičem. Když stádo předjel stočil se mu do cesty a tím ho zastavil. Cory zůstala stát na místě. John držel v ruce bič. Hřebcovy se to moc nezamlouvalo a tak se začal divoce vzpínat. John práskl bičem a díval se hřebcovy do očí. Hřebec nakonec ustoupil a zůstal klidně stát. John se usmál a z hrdla se mu ozval vítězoslavný výkřik. Podíval se na oblohu kde kroužil velký tma¨vý orel. Sklouzl pohledem na Faldham a tam stál kůň s jezdcem. Sklozl pohledem ještě pod Faldham a tam se pásli tři koně. John se usmál a ještě jednou výtězoslavně vykřikl. John se zvovu koukl na Faldham. Jezdec tam chvilku stál, potom se kůň vzepjal a cvalem odjel z Faldhamdu. John se jenom usmál.
7.kapitola
Už se pomalu začínalo stmívat. A na farmě pana Johnsona, byla velká netrpělivost. ,,Ten se už nevrátí. Ten hřebec ho i s jeho koněm zabije. Aspoň tady bude volnějš.‘‘ řekl jeden z můžu, co ošetřovali své koně.
,,A nebo mu ta jeho herka chcípne na vyčerpání. Vždyť ten kůň musel bejt snad stoletej!‘‘ řekl druhý muž a začal se hlasitě smát. K němu se přidaly všichni ostatní, až na jednoho, on Johnovy věřil.
Najednou se ozvalo práskání honáckého biče, všichni se otočily, a z lesa vyjel John na své klisně a hnal před sebou stádo divokých koní. Ten muž co Johnovy věřil se rozesmál a vítězoslavně vykřikl. John se jenom tutelně usmíval.
Potom na louce u lesa udělal se stádem kolo, potom je nasměroval a nahnal do velké kruhové ohrady. Muž co Johnovy věřil mu šel na pomoc a přivřel kruhovou ohradu. Nechal tam mezeru, aby mohl John vyjet ven z ohrady.
,,Chlapče!‘‘rozkřikl se pan Johnson ,,Jak ti to mám oplatit? Řekni si o cokoliv, kromě mé dcery.‘‘ dořekl pan Johnson a usmál se.
,,Nechci nic a vaši dceru už vůbec ne. Čekám na jinou.‘‘ odvětil John
,,Řekni si o cokoliv.‘‘
,,Možná by se tu něco našlo.‘‘ řekl John a zadíval se na stádo.
,,A co to je?‘‘
,,Chci toho hřebce a támhle tu vysokou kaštanovou klisnu.‘‘ řekl John a ukázal na plavého hřebce a jednu z klisen. ,,Nic víc nechci.‘‘ dodal ještě John.
,,No a jsme domluveni!‘‘ řekl pan Johnson ,,A jak dlouho tu zůstaneš?‘‘
,,No nevím, ale nejspíš ještě nějaký čas ano. Přes zimu určitě a na jaře uvidíme.‘‘ řekl John sesedl z Cory a odvedl jí do stáje. Za chvíli se vrátil s lasem a dvěma ohlávkami. A mířil ke kruhové ohradě.
Muži tam ještě stály a dívali se na ty nádherné koně. Když John stoupil do ohrady s lasem a přes ohradu přehodil dvě ohlávky, rázem se všechny oči zaměřili na něj. John si toho byl vědom a trochu znervozněl. , No tak, vždyť neděláš nic špatnýho, jen si bereš to co ti právem patří.' uklidňoval se v duchu John. Pomalu se nořil do středu stáda, kde stála vysoká kaštanová klisna. Když byl dva metry od klisny, tak nastrežila uši. ,,Ahoj, holka.'' promluvil na ní John vlídným uklidňujícím hlasem a natáhl k ní ruku s lasem. ,,Seš krásná, spíš přímo nádherná.'' pokračoval John ,,Uděláme si takovou dohodu, jo? Já na tebe budu hodný a nebudu tě bít, ani nic podobnýho. A ty mi na oplátku budeš věrná.'' v ten samí okamžik se John dotkl jejího chřípý ,,Také můžeme být přátelé.'' pokračoval Joh, hladil jí a velmi pomalu jí začal dávat přes hlavu laso. ,,Nebo budeme spojenci Tak teď pomalu půjdem k ohradě a tam ti nandám ohlávku a potom tě odvedu do boxu vedle Cory. Tak teď víš co s tebou zamýšlím, tak prosím spolupracuj a pojď.'' dořekl John a ustoupil o krok do zadu. Klisna chvilku váhala, ale potom Johna následovala. John se jenom usmíval a pomalinku ustupoval k ohradě. Muži jenom němně zírali na Johna a klisnu, která ho pokorně a bez žádného boje následovala. Všichni mlčeli. Když byl John u ohrady, tak se natáhl pro ohlávku. Vzal jí a potom s ní šel pomalu ke klisně. ,,Tak koukej, tohle ti dám hezky na hlavu a potom tě na tom odvedu ano?'' říkal John klisně a začal jí nandávat ohlávku. ,,Tak a teď hezky ušiska.'' řekl John, když přetahoval ohlávku přes klisniny uši. ,,Tak a teď ti jí zapnu, potom ti sundám laso a půjdeme hezky do boxu.'' dořekl a zapnul jí ohlávku. Potom jí pomalinku sundával laso z krku a přetáhl jí ho přes hlavu. ,,Tak šikovná a teď hezka půjdeme za Cory, ano?'' šeptal klisně do ucha John a mírně jí zatáhl za ohlávku, na znamení, aby už šla. Klisna zaváhala. Ale potom se rozešla klidným a vyrovnaným krokem za Johnem. John vyšel i s klisnou z ohrady a mířil ke stájím, když hřebec pronikavě zařehtal. Pozdě. Klisna už následovala pouza Johna a nikoho jiného. Aspoň doposud.
