Já, my a magie
JÁ, MY A MAGIE
osnova:
1)Situace
2) Vlastní úvaha (otázky, argimentace)
3) Závěr úvahy
Ležím v posteli a pomalu dočítám jednu z kapitol mé oblíbené knížky. Knížka je o džinovy Bartimeusovy, mágovy Johnu Mandrakovy(jehož pravé jméno je Nathaniel) a o člence odboje Kitty. Děj se odehrává v současné Anglii. Už jsem konečně dočetla kapitolu a tak se kouknu na hodiny a koukám, už je jedánáct pryč. Tak zaklapnu knížku a odložím jí na noční stolek. Ale nemůžu usnout a tak začínám přemýšlet a pokládat si různé otázky.
,,Co když je Anglie, takovou malou kouzelnou zemí? Co když džinové, jako Bartimeus opravdu existují, ale my je jenom nevidíme? Existují nějaké magické bytosti? A co mágové? Draci? Elfové?'' přemýslím nad argumentací ale napadají mně, akorát další a další otázky. ,,Je magie? A co magické světy? Existují? Co duchové? A co dávné doby? A co Anglie?'' Začínám, už opravdu uvažovat a snažit se konečně najít nějakou odpověď. A ne pořád ty nic nevysvětlující otázky. V tu se mi vnukla konečně nějaká myšlenka, která by mohla být odpovědí. ,, Vemte si Anglii. Vždyť ta má své legendy, například Artuš, Merlin, Exculibr a nebo Robin Hood, co když to nejsou jenom legendy, ale dávná minulost. Proč by tedy nemohl existovat mág Nathaniel a nebo džin Bartimeus. Vemte si Karla Čapka nebo slavné Máje. Třeba ovládali magii, a to magii budoucnosti. Vždyť Čapek předpověděl roboty a Májové hodně světových událostí (např. světové války) ve svém kalendáři. Třeba tu s námi žijí i elfové a nebo nějaké jiném magické bytosti. Možná že právě pocházim z nich a né z opic. Vždyť se koukněte, někteří lidé mají špičatější uši než ostatní a nebo nás okouzlí svou krásou a půvabem. Možná že je Stolová hora v Americe posledním útočištěm magických bytostí, třeba to je takový malinkatý magický svět. Třeba tam žijí draci, elfové a různé magické i nemagické bytosti, třeba tam žijí pospolu v klidu a míru. Třeba nás zavrhli a teď jenom čekají, až se tam k nim nahoru vyškrábeme a nebo čekají, až je příjdem odprosit a požádat o pomoc.'' A tak mně napadli ještě tři otázky. Tři poslední otázky. ,,A co my, máme v sobě magii? A nebo jsme úplně bez magie? Odkázani jenom sami na sebe?''
Oči se mi už klíží a doléhá na mě spánek. A tak mně napadá poslední odpověď na poslední otázky. ,,Ano máme v sobě magii. Každý jí máme v sobě, aspoň malí ždibíček Ta magie se jmenuje: Láska a Přáteleství.'' Potom jsem už jenom zavřela oči a moje mysl odešla pryč. Odešla do mít, kde vládne magie a fantasie. A to: do mého snu.