31. Kapitola
Závod začal
„Nazdar, Nio!“ pozdravil Nathaniell, následovaný Kitty a Willem, Niu která zrovna sehnutá nandávala Grisoldovy chrániče nohou. Grisold měl na sobě anglické sedlo s poprsníkem, aby mu neskolouzlo do zadu. Nia byla v lidské podobě, ale její oči zůstali rudé.
Nia akorát nandávala poslední chránič. Potom se otočila na patách a narovnala se. „Ahoj Nathanielli, Kitty a Wille.“ pozdravila je s úsměvem.
„Nio, kde je Bartimeus?“ zeptala se Kitty.
„Prosím, říkejte mi teď Jane. A Bartimeus právě támhle jde.“ řekla Nia a hlavou naznačovala směr za nimi, kde se zrovna davem lidí protahoval Bartimeus s dvěma lahvemi pití. Najednou si Bartimeus všiml skupinky okolo Nii, usmál se, zamával jim na pozdrav a přidal do kroku.
„Ahoj, Bartimeusi!“ pozdravil Nathaniell a na uvítanou Bartimeuse poklepal na ramenou.
„Ahoj! Jane, tady máš pití.“ řekl Bartimues a hodil jí jednu z lahví.
„Díky.“ poděkovala Jane a hned se napila. „Chcete někdo pití?“ zeptala se ostatních, když se napila.
„Já se napiju, mám docela žízeň.“ řekla Kitty a Jane ji podala láhev.
„Už by jste pomalu měli jít na start.“ řekl Bartimeus, Jane.
„Já vím, už se chystám. Půjdete na start s námi?“ zeptala se Jane, vzala Grisolda za otěže pomalu ho vedla na start.
„Hodně štěstí. Hlaně nepadejte.“ popřál Bartimeus Jane, když nasedala na Grisolda.
„Díky, snad se moje jizva během jízdy neprobudí.“ odpověděla Jane.
„Hodně štěstí!“ popřáli ji ostatní.
„Díky, myslím že ho budeme potřebovat. Že, Grisolde?“ řekla Jane a Grisold souhlasně frkl. V tom ji začali odpočítavat čas startu.
...tři...
„Takže se uvidíme za druhou klusovou částí.“ řekla Jane.
„Ano.“ odpověděl Bartimeus.
...dva...
Jane s Grisoldem zašla na startovní čáru.
...jedna...
Grisold začal neklidně přešlapovat a potom se vzepjal.
...start!...
Grisold se cvalem vyřítil na trať.
* * *
„O´neille, co je tohle za závody?“ zeptal se vysoký mohutný černoch, který měl na sobě jeany, košily a klobouk.
„Já sám nevím, Teal´cu. Jediné co vím, tak je to že tu někde má být kapitán Raschová.“ odpověděl vyšší muž s prošedilívymi vlasy, který byl v kožené bundě a ve světlích kalhotech a na očích měl sluneční brýle.
„Takže, by jsme asi měly jít na start, co říkate? Při trochu štěstí ještě nestartovala.“ navrhla vyšší muž v tryčku a džínách. Vyzařoval z něho takový vědátorský pocit a brýle ten pocit ještě utvrzovaly.
„No nejdřív by to chtělo ten start najít, Denieli.“ zeptal se O´neill.
„Myslím že je támhle, pane.“ řekla jediná žena ve skupince. Byla to na krátko ostřihaná blondýna v triku a douhých kalhotech.
„Dobrá Carterová, tak se tam teda půjdeme mrknout.“ rozhodl O´neill a celá skupinka se vydala směrem, který ukazovala Carterová.
„A na stratu je připravená kapitán Jane Raschová s hřebcem Grisoldem.“ oznamoval hlas v rozhlase, který začal odpočítávat čas do startu.
...tři...
„Jacku! Mám pocit, že jsme jí našli.“ řekl Deniel a ukázal na start.
„Mám taky takový pocit, denieli.“ odpověděl O´neill a skupinka se nahrnula co nejblíž k zábradlí, aby viděli svého nového parťáka.
...dva...
„Pěknej koníček“ skonstatoval Grisolda O´neill.
„Taková vcelku nezvyklá barva.“ dodala Carterová.
...jedna...
„Taky pěknej divoch. Ani jí to nezávidím.“ dodal Deniel, když se Grisold vzepjal.
...start!...
Najednou okolo nich procválali jako vítr.
„Všimly jste jejích očí?“ zeptal se najednou Teal´c, když okolo nich projeli.
Všichni mlčely.
O´neill se podíval na Deniela a Carterovou. „Ne, co s nima měla?“ zeptal se a přitom se zašklebil.
„Měla je červené.“
„Cože?“ vyhrkl ze sebe Deniel.
„Počkat.“ zarazil se O´neill. „Myslíš červený, jako rudý, krvavý, rubínová, jako krev?“ zeptal se.
„Z vědeckého hlediska je to možné, pane.“ začala vysvětlovat Carterová. „Pokud její zornice nemá žádné barvivo, potom můžeme vidět žilky v sítnici a vidíme tedy červené oči.“
„A všiml jste si někdo těch čtyrech lidí s kterými před startem mluvila?“ zeptal se O´neill, když všichni byli potichu a nic neříkali, tak pokračoval. „Co kdybychom se za nimy došli podívat?“ navrhl.
„Proč ne.“ řekla Carterová.
* * *
„Hele někdo jsem jde!“ řekl Will, když uviděl skupinku tří mužů a jedné ženy. Bartimeus zpozornil a zkoumavě si prohlížel skupinku.
„Dobrý den, vy znáte kapitána Raschovou?“ pozdravil jeden z mužů a sundal si z očí sluneční brýle.
Nathaniell si před něj vzdorovitě stoupl. „Podle toho, kdo se ptá.“ pronesl sebevědomě.
„Já jsem plukovník Jack O´neill, tohle je major Samantha Carterová...“ představil sebe a blondýnku, muž. „...doktor Daniel Jackson...“ představil muže s brýlemi. „...a Mary O´hara.“ představil mohutného černocha, který se skutečně jmenoval Teal´c. „Jsme od amerického letectva.“ dodal ještě rychle, když jeden z “chlapů“ se na něho tázavě podíval. „Kapitán Raschová má být převelena k nám do týmu, takže by jsme se rádi zeptali jaká je, a tak.“
„Aha.“ řekl zaraženě Nathaniell. „Víte já Jane, zas tak moc neznám, ale tady Peter by vám o ní mohl říct víc.“ dokončil a předal slovo Bartimeusovy.
„No a taky by jsme se chtěli zeptat, o co tady v tý soutěži vlastně jde.“ vložil se do rozhovoru Deniel.
„Je to vlastně úplně jednoduché. Nejdřív začíná část A, což je první klusová část, dlouhá něco okolo šest kilometrů.“ začal vysvětlovat Bartimeus. „Potom je část B, což je steeplechase, přes většinou proutěné překážky nebo přes živé ploty, je dlouhá přes tři kilometry. Po ní nasleduje část C, to je druhá klusová část, dlouhá skoro deset kilometrů. A když se dostanete přes tohle všechno, tak vyrazíte na část D, nebo-li Cross Country. Je to asi nejtěžší část celeho závodu. Je dlouhá asi sedm a půl
kilometru a jede se přes pevné překážky.“
„Aha.“ řekl zarženě O´neill.
„A ještě odpoledne se jede Parkur.“ dodal Will.
„Právě se chceme přesunout ke Steeplechase. Nechcete jít s námi? My vám mezitím řekneme něco o Jane.“ navrhla Kitty.
„To není špatný nápad.“ souhlasil O´neill.
Skupinka teď už osmi lidí se pomalu, ale jistě začala přesouvat ke steeplechase části.