Jdi na obsah Jdi na menu
 


11.Kapitola

 Přívěsek

další den, 15:00 severní konec mostu u San Franciska

  Nia už na mostě stála opřená o zabradlí půl hodiny předem. Půl hodiny se koukala na plynoucí vodu. Půl hodiny přemýšlela nad věc mi v Lofaolka a kam pojede dál. Po půl hodině za ní zastavilo auto. A z auta vystoupil detektiv Hale. Detektiv si stoupl vedle ní a opřel se o zabradlí. Nia se koukala do rukou, měla tam menší kousek kůže na koženém provázku. Chvíly tam stály a ani jeden nepromluvil.

   ,,Já jsem jako voda. Plynu a nikdo si toho nevšímá. Aspoň se o to pokouším." prolomila nesnesitelné ticho Nia.

   ,,Jak to myslíte, Kathen?" zeptal se nechápající detekiv.

   ,,Tak jak to říkám. Plynu, utíkám. Ale musím se spoléhat sama na sebe." řekla Nia a usmála se na detektiva.

   ,,A před čím utíkate?"

   ,,Před svou mynulostí." znovu se na chvíly rozhostilo ticho. ,,Víte, já jsem i nejsem z tohohle světa. Jedno mé já se tu narodilo a druhé mé já se narodilo v jiném světě.

    ,,A s kterým vaším já mluvil?"

    ,,S druhým. Mé druhé já znají snad všichni, které jsem potkala na cestách. Mé první já znají snad jenom doma a v jiném světě."

   ,,A kde máte domov? Myslím v tomhle světě."

   ,,Hmm-" řekla Nia a trochu ostýchavě a smutně pokrčovala. ,,-v Česku, tam je můj domov. Tam na mně čekají." Nia se chvilku zanmyslela a potom za sebe vyhrkla: ,,Myslíte si že existuje magie?"

   ,,Magie? To myslíte kouzla?"

   ,,Ano kouzla."

   ,,Ne ta neexistuje."

   ,,Tak co je tohle?" řekla NIa a ruka jí najednou vzplála velikým plamenem, ale plamen hned zhasl. Na Niině ruce nebyli žádné známky popálenin.

   ,,Co to bylo?" vykoktal ze sebe detektiv.

   ,,Magie, kouzlo. Nebo jak tomu chcete říkát." řekla Nia zvedla, až do těď zkloněnou hlavu a podívala se detektivovy do očí.

   ,,Ale, jak-?" zeptala se nechápající detektiv.

   ,,Jak už sem vám řekla. Já jsem a nejsem z tohoto světa." znovu chvíle ticha.

   ,,A co to bylo za muže ve stáji?" prolomil ticho tentokrát detektiv.

   ,,To byla moje minulost."

   ,,Cože?"

   ,,Dřív jsem bývala najemný zabiják CIA. Jenže jsem ztratila paměť a evidentně jsem měla být mrtvá. Ale jelikož nejsem, tak se mě pokoušejí zabít."

   ,,Aha. A nechcet nějak pomoc?"

   ,,Ne, ne. To by se pověsily i na vás. Stačí, že usilují o můj život" řekla Nia a zadívala se do vody pod nimy. Chvilku, tam stáli a ani jeden nepromluvil, ale potom Nia opětně prolomila ticho. ,,Tohle je pro vás." řekla a podaladetektivovy přívěšek z kůže, který celou dobu držela v rukou.

   Detektiv si ho vzal a začal si ho prohlížet. Bylo to takové D, akorát že měl diagonálně čáru, mezi čarou a oblou stěnou D byl kroužek, takové O a z rovné stěny vycházelo takové K. ,,Co to je za znak?" zeptal se detektiv.

Obrazek

   ,,To je znak spojení světů."

   ,,Jakých světů?"

   ,,Lofaolka, Země, Krypton, Onen svět a svět Dávných. To jsou nejsilnější magické světy." řekla Nia a trochu se pousmála.

   ,,Aha. A k čemu mi to bude?"

   ,,Když budete v největší nouzi-tím myslíím třeba, kdyby jste byl na sklonku zabití- a zavoláte mé pravé jméno k téhle podobě, tak vás uslyším a budu vám schopná pomoc."

   ,,A jaké je vaše pravé jméno, k téhle podobě?"

   ,,Na to časem příjdete"

   ,,Tak mi aspoň poraďte, aspoň maličkou nápovědu. Prosím" smlouval a umloval detektiv.

   ,,Moje jméno má tři písmena a začíná na N."

   ,,Hmm, tak to není zas tak moc jmen."

   ,,Za nějaký čas vám příjde pozvánka na ples v Anglii. Přijměte jí a přijeďte."

   ,,Uvidíme co budu zrovna dělat."

   Najednou se z lesa ozvalo pronikavé zaržání. A z lesa vyklusal nádherný hřebec, byl to Grisold. U silnice se Grisold zastavil a nedočkavě pohazoval hlavou. Grisold byl plně nastrojený a připravený na dlouhou cestu.

   ,,Tak už musím jít, bohužel." řekla Nia a narovnala se.

   ,,Kam pojedete?"

   ,,To já ještě nevím. Asi nechám vybrat Grisolda." řekla Nia a odešla za Grisoldem. Když byla u Grisolda, tak ho uklidnila a nasedla. Detektivovy a Nii pohledy se ještě naposledy ztřetli. Potom Nia otočila Grisolda a cvalem zmizela v lese.

12.Kapitola

 Poutník

o měsíc později

Farma Kentových, Smallville, Kansas, USA

   Nia byla zase jednou ve své lidské podobě. Krátké hnědé kudrnaté vlasy, mohutná postava a trochu vypadala, jako kluk. Ale tentokrát její duhovky v očích nezhnědli, jako obvikle, ale zůstali krvavě červené, jako u albína.

   Jane sesedla z Grisolda a prošla pod cedulí, která oznamovala, že se nachází na farmě Kentových. Šla kousek podél ohrad a potom se objevila na dvoře. Na dvoře stál muž, Jane mu odhadovala takových čtyřicet. Muž si jí všiml a pozdravil: ,,Dobrý den?!"

   ,,Dobrý den." V tom Grisold jemně zařehtal, jako by chtěl taky pozdravizt. ,,Chtěla bych se zeptat jestli by jste pro mně a mého koně nemohli poskytnout střuchu nad hlavou. Jenom na pár dní. Klidně budu spát ve stáji." řekla Jane a usmála se.

   ,,Jistě, určitě vám poskytneme přístřeší. Ale ve stáji spát nemusíte. Máme ještě jeden volný pokoj." odpověděl muž.

   ,,To nebude třeba. Já bych potom moc zpohdlněla a byla bych potom venku strašně rozlámaná..." Jane se usmála.

   ,,Jinak já jsem Jonathan Kent." řekl muž a podal Jane ruku.

   ,, Já jsem Kathen Stephensová." představila se Jane, přijala ruku pana Kenta a poklepali si na seznámeni s rukami.

   ,,Pojďte zavedu vás do stájí. Kam si můžete dát svého koně." řekl pan Kent a šel k jednomu ze stavení. Potom do něj vešli a Jane zjistila, že je to velká stáj, ale koně tu byli jenom dva. ,,Koně si dejte do jednoho z boxů. A potom, kdyžtak přijďte do kuchyně. Určitě máte hlad a žízeň. Řeknu ženě, aby vám něco připravila."

   ,,Děkuji pane Kente, jste velmi hodný." řekla Jane a zavedla Grisolda do jednoho z boxů. Potom ho odsedlala a oduzdila. Sedlo s uzdečkou dala na věšák u boxu a svaje věci si dal a do rohu boxu, kde si také přpravila ke spaní. Potom šla na dvůr, ze dvora do domu a tam zamířila do kuchyne, jak jí ekl pan Kent. V kuchini byla paní Kentová a připravovala sendviče.,,Dobrý den, paí Kentová." pozdravila Jane paní Kentovou.

   ,,Dobrý, dobrý. Ty jsi Kathen, že?"

   ,,Ano to jsem já."

   ,,Tak si sedni ke stolu, za chvíly to bude. Ty jsi prý byla na cestách, je to pravda?" vyptávala se paní Kentová.

   ,,Ano je to pravda."

   ,,A jak si dlouho na cestách?"

   ,,Asi měsíc od poslední zastavký v San Francisku."

   ,,To je daleko. A kam mýříš?"

  ,,To já ještě nevím, ale časem se chci kouknout zase zptky do Evropy."

  ,,To ještě dál." řekla paní Kentová a donesla Jane sendviče a sklenici džusu. Jane se ostýchavě zakousla do jednoho ze sendvičů, potom polkla a pochválila je. ,,Děláte velmi dobré sendiveče, paní Kentová." řekla Jane a usmála se.

   ,,Děkuji."

  Zbytek sendvičů Jane zhtla raz dva a na konec je zapila výborným pomerančovým džusem. A korát, když Jane dopila se otevřeli dveře. Ve dveřích stál vysoký mladík, okolo dvaceti let, přes levé rameno měl školní tašku. Mladík měl tmavé krátké trochu kudrnaté vlasy a dobře vypracované tělo, jako ostatně všichni famáři. Když mladík vešel do kuchyně, tak Jane automaticky vstala.

   ,,Aá, Clarku!" zvolala paní Kentová, když uviděla mladíka.,,Dovol, abych ti představila Kathen. Na čas u nás bude bydlet, společně se svým koněm."

   Jane přistoupila ke Clarkovy a podala mu ruku. ,,Ahoj Clarku." řekla, když se pohledama měřily a zadíval se jeden druhému do očí.

   ,,Ahoj Kathen." řekl Clark a stiskl Kathen ruku. Potom se jí zadíval do očí, byli to oči krvavě červené, ikdyž nebyla žádná známka toho, že by byla Kathen albín. Také bylo vidět, jak v očích tak a na samotné Kathen, že si už něco zažila. Potom si všiml, že její levé oko je trochu zamlžené. Její stisk byl pevný, sebevědomý a plný zkušeností. ,Možná by mě dokázala přehodit přes ramena.´ zapřemýšlel Clark.

   Když Jane Clark stiskl ruku, tak se mu Jane zadívala do očí. Oči byli temné a plné tajemství. Kdž Clark stiskl její ruku, Jane vycitíla, že není obyčejný a že je to ten koho hledá. Další z bojovníku dobra.

  ,,No asi se půjdu podívat za Grisoldem. To víte nové prostředí, doufám že mi tam nerozcupoval věci. Přeci jenom je to običejný kůň, že?" řekla Jane s úsměvem na rtech a odešla pryč.

   Jane seděla u Grisolda v boxe, opřená o přepážku mezi boxi. Grisold jí dal hlavu do klína, aby ho hladila. ,,Mají syna, Clarka. Určitě je další." řekla Jane Grisoldovy a začala ho hladit na hlavě.

   ,,Máš pěkného koně. Tohle zbarvení se moc často nevidí." Jane pozvedla oči od Grisoldovy hlavy a podívala se, kda ní promluvil. Byl to Clark.

   ,,Díky."

   ,,Ty toho asi moc nenamluvíš, co?"

   ,,Moc ne."

  ,,Táta říkal, že prý chceš spát tady a né v domě."

   ,,Bude to tak lepší. Jak pro mě, tak i pro vás." řekla Jane a vstala.

  ,,Proč?"

  ,,Kdo se moc ptá, moc se toho doví." odbila Clarka Jane.

  Clark se trochu urazil, ale nedával to na sobě znát. ,,Říkat mi to nemusíš."

   ,,Máte pěkný koně. Vubec ten mlaďas támhle." převedla téma hovor Jane.

   ,,Hmm, ale ten je divokej, stělesněnej ďábel."

   ,,To říkali o tolikach koní."

   ,,Ne, ale fakt. K tomu se nikdo se sedlem, nebo nějakym jinym postrojem, nikdo ani nepřiblíží."

   ,,Hmm, to je jedno. Chodíš na nějakou školu, Clarku?"

   ,,Na střední."

   ,,To se máš. Já nedodělala, ani základní školu. Ale to je můj problém."

   ,,Ale proč?"

   ,,To je dlouhá historie." řekla Jane a usmála se. Najednou do stájí přišel pan Kent.

   ,,Clarku pomůžeš mi s něčím?" zavolala na Clarka pan Kent.

   ,,Jo. Už běžím, tati!" řekl Clark a odběhl. Jane si oddechla.

   ,,Akorát včas. Byl už hodně blízko, tohle se nesmí příště stát, Nio!" pokáral Jane Grisold, který celou dobu mlčel, aby se neprozradil.

   ,,Vždyť je to ten koho hledáme. A říkej mi Jane, jako dřív." odsekla Jane.

   ,,A viděla si jeho schopnosti, nebo aspoň slabiny?" zeptal se důležitě Grisold.

   ,,Ještě ne, ale uvidím." řekla zamyšleně Jane.

13.Kapitola

 Záchrana Clarka

o dva dny později

   Nad Smallvillem je strašná bouřka. Dokonce i Jane se ze stájí přestěhovala do domu Kentových. Jane vešla a uslyšela hlasy manželů Kentových.

   ,,Ne nechoď tam, Clark je třeba někde u Lany." říkala paní Kentová.

   ,,To by se ozval. Já ho prstě musím jet hledat." řekl své manelce pan Kent.

   Jane nic z toho nechápala, ale věděla že je na tom někdo hodně špatně, atak se vložila do rozhovoru. ,,Můžu se zeptat, co se tady děje?"

   ,,Clark zmizel a Jonathan ho chce jít teď hledat." řekla Jane s úzkostí v hlase paní Kentová.

   Jane začala jednat. ,,Zůstaňte tu pane Kente, já ho najdu. Cesty stejně budou v tomhle počasí, pro auta nesjízdné. A já s koněm se dostanu všude." řekla Jane

   ,,Ne to po tobě nemůžu chtít, Kathen. Je to můj syn a já ho půjdu hledat." stál si na svém pan Kent.

    ,,Však vy to po mně nechcete. Je to jenom mé rozhodnutí. A nebojte já Clarka přivedu, to vám slibuju!" zakončila Jane a spěšně odešla.

    ,,Jane přišla do stáje rychle otevřela Grisoldův box. Spěšně ho nasedlala a nauzdila. Když byl grisold nastrojený, tak si Jane vzala elfský plášť, toulec plný šípů, její jezdecký luk, dýku a na záda si připevnila dračí meč. ,,Kdyby náhodou." řekla se Jane sama pro sebe, když si přpevňovala na záda dračí meč.

    ,,Co se zase děje?" zeptal se Grisold, když se Jane strojila.

   ,,Clark se ztratil. Doufám, že mu nic není." odpověděla rychle Jane. Potom vzala Grisolda a v uličce mezi boxy nasedla. Jane Grisolda jenom jemně pobídla a Grisold se z místa vyrazil rychlím rozvážným cvalem.

   Byla tma a viditelnost ještě zmenšoval liják, a tak Jane vykouzlila malou ohnivou kouli, aby o trošku lépe viděla. Jenže oheň po chvíli zhasl. Najednou si Jane všimla obrovského kříže. N a kříži se rýsovala postava člověka, který měl na krku něco co zeleně zářilo. ,,Kruci!" zaklela Jane a pobídla Grisolda k větší rychlosti.

*   *   *

    Clark tam, na kříži, visel už hodně dlouho, když v dálce uviděl malé světýlko. Které, ale po chvilce zhaslo. Tak mu znova klesla hlava na hruď, jak ztratil i poslední naději a jak z něj zelený kryptonit vysával život. Najednou se ve tmě zaleskla bílá hřívá a černé svalnaté tělo. Byl to Grisold a na jeho hřbetě seděla Jane.

    Jane byla už skoro u Clarka, když si mezi ně stoupl svalnatý muž. ,,Tohle je má oběť." řekl a divně se zakřenil.

    ,,Tenhle je můj viděla jsem ho dřív. Úcanya huo. Yondo lócio.1" řekla Jane a stáhla si kapuci. Potom šáhla pro luk aa do toulce pro šíp. Potom dala šíp na tětinu a vystřelila. Šíp se varovně zapíchl muži před nohy.

    ,,Myslíš, že mně tohle zastaví?" řekl muž a usmál se potom vykouzlil velkou ohnivou kouli, Jenže ta hned zhasla a tak Jane hbytě sesedla a připravila se na souboj. Mezitím muž vykouzlil vodovou kouli a hodil ji po Jane. Muž Jane zasáhl a ta odletěle dva metry daleko. Jane spadla přímo do kaluže. Jane vstala a oklepala se.

    ,,Tohle je všechno co umíš?" řekla Jane a zašklebila se. Potom vykouzlila vzdušný vír a poslala ho na muže. Ten spadl. Jenže Jane nezkončila. Jane pomalu máchla rukou do prava, v tom muž odletěl deset metrů do prava. Muž se zvedl a z pod pláště vytasil meč.Jane se usmála a ze zad vytasila dračí meč. ,,Vzduch a země je silnější, než oheň a voda." pronesla Jane a s mužem začli měřit své síly.

    ,,Jenže oheň může zemi spálit, na to nezapomínej Nio z Farikských lesů." dodal muž a začal boj, mezi čtyřmi elementy. Jane jako země a vzduch a muž jako voda a oheň. Clark mohl pouze nečině přihlížet, ale postupně umíral a čím dýl Jane s mužem bojovali, tím menší byla jeho šance přežít menší.

   ,Jane skonči to nebo Clark zemře!´ křikl Grisold na Jane v mysli.

   Oba meče se setkali a přetahovali se. ,,Promiň musim to skončit, mám ještě jinou práci." řekla Jane muži, a podívala se mu do očí. Potom Jane máchla levou rukou a muž odletěl dvacet metrů. Jane tam stála a odychovala. Potom k ní přišel Grisold a šťouchl do ni, Jane si dala dračí meč na záda a vyhoupla se Grisoldovy do sedla. Jane Grisolda navedla ke kříži ne němž byl uvázaný Clark. Jane mu nejdřív rozřízla provaz u nohou, potom mu z krku  strhla zelený kryptonit a nakonec mu odřízla provazi u rukou. Potom se jeho tělo přehouplo na Grisoldův hřbet,  před sedlo. Clark byl na štěstí ještě trochu při vědomí, atak ho Jane akorát přidržovala, aby nespadl.

    ,,Achjoo, Kal-Ele, že ty se vždycky do něčeho zapleteš. Ale pomáhaš lidem stejně, jako já a stejně jako ty i já mám svá tajemství, třeba, že nejsem stejně jako ty z tohohle světa." pošeptala Clarkovy Jane do ucha.

    ,,Jak jsi mi to řekla?" vykoktal ze sebe zesláblý Clark.

    ,,Kal-Ele. Ale teď máme jinej problém. Ten chlap je snad nesmrtelnej nebo já fakt nevim." řekla Jane. Před nimy stál znovu ten muž. Muž najednou začal sičet a otevřel ústa, tak aby byli vidět jeho špičáky. ,,A sakra!" zaklela Jane. ,,Grisolde vím, že svojí moc nerad využíváš-a to právem-ale mám takový pocit, že asi nebudeme mít jinou možnost."řekla Jane a pohladila Grisolda po jeho čistě bílé hřívě.

   ,,No tak dobrá, ale za to chci dva hrnky ovsa nivíc." odpověděl Grisold a cLark se lekl.

   ,,Teď se drž Kal-Ele." pošeptala Jane Clarkovy do ucha. Najednou Grisold začal funět, až se okolo nich utvořil mrak páry. Potom se Grisold mohutně odrozil a v okamžiku byli na kentovic farmě. Když se ociti na dvoře Kentovic farmy, tak najednou přestalo pršet, Clark omdlel a nad obzarem se začali prohánět první sluneční paprsky.

______________________________

1- Zbabělí pse! Syne hadů!

14.Kapitola

 Na zdi

  Jane hbytě sesedla z Grisolda začala se soustředit. Najednou se Clark vznesl a Jane se pousmála. Potom se rozeběhla ke dveřím do domu. Otevřela je a dovnitř pomalu vletělo Clarkovo bezvládné tělo. Jane za vznášejicím tělem zavřela dveře. ,,To jsi ty Kathen? Našla jsi Clarka?" ozval se hlas paní Kentové z obývacího pokoje, když Jane zavřela dveře.

   ,,Ano paní Kentová. Prosím uvolněte pohovku, ať Clarka mám kam položit a kde ho uzdravit." odpověděla Jane paní Kentové a šla do obývacího pokoje. Clarkovo bezvládne tělo jí následovalo, jako věrný pejsek.

   ,,Cos mu to udělala? Okamžitě ho sundej! Jsi určitě jedna z těch co ho chtějí zabít." vykřikl pan Kent, skočil na Jane a přitiskl jí ke zdi. Jakmile se Jane dotkla zdi, tak začla lapat po dechu a chrapět.

   ,,Nechte toho! Kdybych ho chtěla zabít, tak ho nezachraňuju před tím upírem, ale nechám ho viset na tom kříži s kryptonitem na krku. A teď mně odendejte od tý hnusný zdi. Nebo se tu udusím."Vydala ze sebe Jane, mezi chraptěním a lapání po vzduchu.

   ,,Tak ať, ale mímu synovy, už neublížíš a ani na něj nesáhmeš." řekl pan Kent a ještě víc přitisk Jane ke zdi.

   ,,Promiňte." šeptla Jane a pohnula ukazováčkem na pravé ruce. Najednou pan Kent odletěl dva metry daleko a zastavil se o starou skříň. Jane rychl odeběhla od zdi, chytla se za krk a začala z hluboka dýchat. Potom Clarkovo tělo začlo pomalu klesat na pohovku. Jane hned přešla k tělu pana Kenta, dala nad něj ruku, z ruky najednou vyšlehla menší záře a pan Kent byl zdravý. Potom to samé opakovala u Clarka, ale u něj to trvalo mnohem déle. Když byl Clark zdravý, tak Jane vstala. Podívala se do vystrašených očí paní Kentové. ,,Za chvilku se probudí pan Kent a chvilku po něm Clark, nebojte budou zdraví jako rybičky." řekla Jane, usmála se a odešla.

   Asi o půl hodiny později přišel Clark do stájí, za Kathen. ,,Kathen! Pojď sem!" zavolal Clark.

   ,,Není tu Clarku." odpověděl Grisold a vykoukl z boxu.

   ,,Kdo to řekl? A kde jsi?" řekl Clark a začal se ostražitě rozhlížet.

  ,,Já! Grisold!" řekl Grisold a důležitě si odfrkl.

   ,,Jaktože umíš mluvit?"

   ,,To je složitý. Kathen ti to řekne, když jí požádáš."

   ,,Hmm a kde je?"

  ,,V lese. Potřebuje si trochu odpočinout, potom dnešním výkonu a naví na tom mám, tak trochu vinu i já. Hodně jsme jí vyčerpali."Jen to Grisold dořekl, tak se Clark otočil a odešel do blízkého lesa.

   Clark přišel na mýtinu a uviděl obraz, který už asi nikdy neuvidí. Kathen seděla opřená o velkého černobílého draka, na pravém rameni jí seděl orel a v klíně měla hlavu nádhérné žluté klisny. Drak vyluzoval takový broukavý zvuk, jako kdyby zpíval. Najednou drak přestal zpívat a hlavu zvedl velmi vysoko. Všiml si Clarka. Drak otevřel ústa a z nich vyšlehl obrovitánský plamen přímo na Clarka. Do toho, ale Kathen zvedla ruku a drak plamen zase spolkl. Tentokrát si Clarka všimla i Kathen, a tak velmi těžce a obtížně vstala, potom přendala orla na drakův hřbet a váhavým krokem vyšla ke Clarkovy. Kathen udělala dva kroky a podlomili se jí kolena. Clark se rozeběhl, jako blesk a ještě Kathen stihl chytit v pádu. Potom jí Clark jemně položil na zem, ale najednou se Kathen prohnula jako luk a padla do bezvědomí.

   ,,Kathen! Kathen, co ti je?" promluvil k ní Clark.

   ,Uhni, Clarku!´ ozvalo se v Clarkovy mysli a najednou si všiml, že se nad ním tyčí mohutnén dračí tělo, a tak hlas poslechl a uhnul. Drak ke Kathen sklonil hlavu, dýchl na ní a dotkl se jejího čela. Hned na to Kathen otevřela oči.

   ,,Je ti dobře?" zeptal se Clark a pomohl Kathen vstát.

   ,,Jo je to dobrý." odpověděla Kathen a potom udělala gesto díků drakovy. ,,Mám takový pocit, že jsi sem nepřišel jen tak, pro nic za nic." pokračovala Kathen.

   ,,Otec se ti omlouvá za to, jak se choval. A já ti děkuji za záchranu."

   ,,Hmm, to byla maličkost."

   ,,Ale ještě mám otázky."

   ,,A to jaké?" řekla Kathen a zakřenila se.

   ,,Jak znáš moje pravé jméno?"

   ,,Myslíš Kál-El?"

   ,,Jo."

   ,,To výš,přede mnou se nic neutají. Krypťoňane. Ale zase nevím všechno, to aby sis nemyslel, že jsem tak strašně dokonalá.- řekla Kathen a usmála se.

   ,,A když jsi mě sundala z toho kříže, tak si řekla, že stejně jako já, tak i ty nejsi z tohohle světa."

   ,,Myslíš, že jsem mimozemšťan?"

   ,,No sama jsmi řekla."

   ,,Je fakt, že by se tomu taky takhle dalo říct."

   ,,A odkud teda jsi?"

   ,,Na půl odsud a napůl z Lofaolka."

   ,,Počkat, chceš říct že tam nahoře jsou i jiný světy, než jenom Krypto?"

   ,,Ne, ne, jak sám říkáš, tam nahoře byl jenom Krypton. Lofaolka je magický svět, do Lofaolka existují magické brány, něco jako Narnie. vysvětlila Kathen.

   ,,Aha. A jak to, že tvůj kůň mluví?"

   ,,Myslíš Grisolda?"

   ,,Jo."

   ,,Oh, on ti to neřekl?"

   ,,Ne."

   ,,Aha, takže to zase klasicky nechal na mně. On je kůň z Lofaolka, je to na půl kůň a napůl člověk." Kathen chtěla pokračovat, ale Clark jí přerušil.

   ,,Takže to je Kentaur?"

   ,,Ne, je to magický kůň. A hlavně je to Grisold syn Hajatedy a Kirké. Ty ho znáš jenom, jako koně, ale může se proměnit i v člověka."

   ,,Aha a kdo jsi ty přesně?"

   ,,Jsem Nia z Farikských lesů, Jane Raschová a jsem na půl člověk a na půl elf." řekla Kathen a uklonila se. ,,Stejně, jako ty i já ukrývám svojí pravou identitu, Kál-Ele. Tamhle je můj drak, má orlice, můj duchostín a mé dvě klisny." pokračovala Kathen.

   ,,Ale pokud dobře vidím, tak jsou tam tři koně."

   ,,Ten třetí je druhého vyvoleného." řekla Kathen a usmála se a nastala chvíle ticha. Tu ale hned prořízl výstřel. Kathen se automaticky sehla a stáhla na zem i Clarka.

 

    15. Kapitola

     Střelec

    ,,Jdi domů a zůstaň tam!“ řekla Nia a Clarkovy, zvedla se a odběhla za střelcem. Clark ji poslechl a rychle se rozeběhl domů.


Nia střelce stopovala a běžela za ním hodně rychlím tempem. Když ho na jedné mýtině dohnala. Zastavila se, vytáhla zbraň, zamířila a střelila. Muž se skácel k zemi, ale hned se pokoušel vstát, a když mu to nešlo, tak se alespoň plazil.Nia k němu přiběhla a řekla mu: ,,Necháváš za sebou stopy jako slon.“ Co po mně vlastně chceš?“

,,Dostal jsem úkol tě zabít.“ odpověděl střelec, který se převalil a pokusil si sednout.

,,Kolik vás tu ještě je?“zeptala se Nia a přiklekla si ke střelci.

,,Jsem tu sám, vždycky pracujeme sami. Až na tebe.?“

,,Jak až na mě?“ řekla neachápající Nia.

,,Ty jsi čas od času s někým spolupracovala.“

,,A s kým jsem spolupracovala?“

,,Vím jenom dvě jména.“

,,Tak mi je řekni.“

,,Michaell Westen a Chris Ritter.“

,,A kde bych je našla?“

,,Michaella Westena nevím, ale Chris Ritter je v Německu, nejpíš u policie.“

,,Díky.“ řekla Nia a bouchla střelce do spánku. Střelec padl do bezvědomí, Nia mu na oplátku za informace uzdravila jeho nohu co mu prostřelila.


O dvě hodiny později

Clark akorát pustil koně-jejich i Grisolda- do ohrady, když na jednou uslyšel vzliky, křik a řev:,,Nééééé!“

Grisold který se klidně popásal, najednou zvedl hlavu a nastražil uši k lesu. Clark taktéž spozorněl a díval se k lesu. Chviličku tam takhle stáli ,,To je Nia!“ Křikl Grisold a zestoje nasválal, přeskočil ohradu a tryskem vjel do lesa. Clark tam chvíly osamoceně stál a potom se rychlostí blesku rozeběhl za Grisoldem.

Clark přiběhl na tu samou mýtinu, co tam ráno našel Niu. Uviděl Niu, jak klečí nad tělem její žluté klisny. Klisna nedýchala, Nia byla od krve a brečela, pod Niou a klisnou byla kaluž krve. Nad Niou stál muž s tmavší pletí a sněhobílímy vlasy. Muž držel Niu za rameno a vhlácholil ji. Najednou muž zbystřil a v trávě se něco hnulo. ,,Jane! To hříbě žije!“ Vykřikl muž a odběhl k hříběti ve trávě. Nia zvedla hlavu od těla mrtvé klisny a podívala se na hříbě, které zvedlo hlavu.

To není možné.“ odpověděla suše Nia. ,,Grisolde myslíš, že to tady beze mě na pár dní zvládneš?“ zeptala se Nia a otřela si slzy. Muž se podíval Nie do očí a potom se podíval za Niu. Nia se otočila a spatřila Clarka.

,,Snad jo.“ odpověděl muž Nie.

,,Tak dobrá, musím srovnat skóre.“ řekla Nia a vstala, doběhla k ohništi, kde měla věci. U ohniště si nandala na záda toulec se šípy a dračí meč, k pasu si dala krátký meč a jedenapůlruční meč, za opasek si dala dvě dýky a jednu pistoli, jako poslední si dala přes rameno jezdecký luk. Potom se znovu podívala na Clarka. Jejich pohledy se setkali.

,,Ohlídej je, prosím!“ křikla Nia na Clarka potom se rozeběhla a zmizela v lese.

Chvilku ticha a pozorování místa, kde Nia zmizela narušil drak. ,,Ustup Grisolde.“ zabručel drak. Muž odstoupil od čerstvě narozeného hříběte a udělal místo drakovy.

Drak na hříbě dýchnul.

Hříbě se z hluboka nadechlo, drakova dechu.

Drak se dotkl hříběte.

Hříbě se zachvělo.

Drak hříbě zakryl svými čistě bílými křídli. A něco bručel. Potom křídla stáhl zpět ke svému tělu.

Místo čerstvě narozeného hříběte, tam ležel tříletý statný hřebec.

Clark k němu ostýchavě přistoupil. Hřebec se pokoušel vstát, ale moc mu to nešlo. Najednou se muž, který ustupoval drakovy, rozzářil. Místo muže tam stál Grisold.

Grisold si lehl. ,,Koukej mladíku, takhle se to dělá.“ řekl mladému hřebci a vstal.

Mladý hřebec se díval na Grisolda a potom vstal. ,,Takhle?“ Zeptal se hřebec.

,,Jo.“ odpověděl Grisold.

Clark jenom němně zíral na dva hřebce. Drak se usmíval. ,,A jak se jmenuješ mladíku? Zeptal se Grisold.

,,Jmenujise Isabel.“ řekl mladý hřebec.

,,Hmm, když jsme u toho představování, tak já jsem Magnif, Clarku.“ promluvil drak na Clarka.

,,Kdy se Nia vrátí?“ zeptal se Clark.

,,Sám si slyšel, že za pár dní. Ale jak jí znám tak to budou spíš týdny a né dny.“ řekl Magnif a zahleděl se do dálky.

* * *

Langley, velitelství CIA

,,Pane.“

,,Ano?“

,,Střelec zklamal.“

,,Cože? A kde je?“

,,Pořád tam. Nechala ho žít.“

,,Hmm, to je divné. Ať tam zůstane.“

,,Ano.“

,,Ať to s ní skoncuje, ale tentokrát myslím doopravdy.“

,,Ano.“

,,Víte co. Pošlete tam radši ještě jednoho, ano?“

,,A koho, pane?“

,,Rytíře.“

,,Ano, pane.“

 

    16. Kapitola

     Metropolis

    Metropolis, Kansas, O 2 dny později

    ,,Clarku není támhleto ta holka co bydlí u vás na farmě?“ zeptala se Chloe a ukázala dívku přes silnici.

    ,,Myslíš Kathen? Jo to je ona.“ odpověděl Clark a podíval se na dívku. Stála opřená o pouliční lampu.

,,Co to má na sobě?“ zeptala se Chloe a udělala nechápavý obličej.

,,Nevím.“ odpověděl Clark, i když moc dobře věděl, že Kathen má na sobě elfské oblečení a pod pláštěm schovává meče, dýky, pistoli, toulec šípů a její jezdecký luk. Potom Kathen uviděla nějakého muže a rozešla se za ním.

,,Kam jde? Pojď půjdeme za ní.“ řekla zvědavá Chloe.

,,No tak dobrá.“ odpověděl trochu s odporem, nechutí, ale i se zvědavostí v hlase Clark. Přešli silnici a vydali se za Kathen.

* * *

Kathen stála opřená o pouliční lampu a čekala až střelec vyjde ze svého bytu. Asi po hodině čekámí se vchodové dveře otevřeli a z nich vyšel střelec. Kathen se za ním vydala.

Kathen za ním šla dva bloky a vypadalo to, že si jí ani nevšiml. Ale potom se Střelec rozeběhl a zahnul do vedlejší uličky. Kathen se, jako na povel rozeběhla za ním.

Byla to slepá ulička.

Střelec se postavil a připravil se k boji.

Kathen se jenom pousmála, ale taky se připravila k boji.

,,Proč po mně jdeš?“ zeptal se Střelec Kathen.

,,Protože jsi mi zabil moji klisnu!“ odpověděla Kathen.

,,Měla jsi to být ty.“

Po těchto slovech se Kathen rozeběhla proti Střelci a začal boj. Rány padali na obou stranách hodně dlouho. Potom oba dva, celý od krve, tam stály proti sobě. Kathen se rozešla proti střelci a vytasila dračí meč, co měla na zádech. Rozhodla se to ukončit.

Střelec ustupoval před Kathen, tak dlouho, až zády narazil do zdi. Kathen k němu přistoupila, dala mu hrot dračího meče ke krku a přimáčkla ho na zeď domu.

,,Říkal si že pracujete sami, tak proč tu je další?“ řekla Kathen střelci při pohledu z očí do očí.

,,Jaký další?“ odpověděl Strřelec.

,,Tam přes ulici.“

,,O tom nevím.“ řekl zadumaně střelec.

Kathen se otřela krev od úst a chtěla odejít. Ale když byla deset metrů od střelce, tak po ní Střelec vystřelil.Kathen si rychlím pohybem vyndala dýku z pod opasku a hodila jí po Střelci. Potom nastavila dlaň proti kulce, kulka se zastavila, jedním prstem pohnula k zemi a kulka spadla na zem.

Kathen došla ke střelci, který ležel na zemi s dýkou v břiše. ,,Tentokrát tě už neuzdravím.“ řekla suše Kathen a vyndala mu dýku ze břicha. Potom se zvedla a chtěla odejít, ale cestu jí zastoupil Clark.

,,Clarku ustup, neuzdravovala jsem tě abych tě mohla znovu zranit.“ řekla Kathen a podívala se Clarkovy do očí.

,,Až mi řekneš proč jsi ho zabila.“ řekl Clark a díval se Kathen do očí.

,,Do toho se radši nepleť Clarku.“ odpověděla Kathen a obešla ho. Kathen se koukla přes silnici. Druhý agent, byl pryč. Kathen se hned za rohem rozeběhla a zmizela v davu.


,,Ahoj Jasone! Potřebuju s nečím píchnout.“ řekla Kathen do mobilního telefonu.

,,A s čím?“ ozvalo se z telefonu.

,,Potřebuju najít dvě osoby.“

,,A který?“

,,Michaell Westen a Chriss Ritter.“

,,Dobře, máš je mít. Až je najdu, tak se ti ozvu.“

,,Díky. Už musím končit.“ zakončila hovor Kathen, vystoupila z auta a rozhlídla se. Potom zahlídla toho samého muže co před dvěma dny v Metropolis. Kathen trochu znejistěla, ale potom se rozešla pryč od auta.

Muž jí naslédoval.

Tentokrát cestu volila Kathen. Což jí vyhovovalo. Něco jí napadlo, rozeběhla se směrem k parku.

Muž jí následoval

Začlo svítat.

Park byl na štěstí prázdný.

Kathen se pod rozkvetlímy listnatými stromy zastavila a čekala na protivníka.

Muž přišel chvilku po Kathen. Z pod jeho černého kabátu vytasil lehký meč. ,,Tak to vypadá, že si to vyřídíme tvým způsobem. Co Jane?“ řekl muž a připravil se k boji.

,,Pro tebe jsem Kathen.“ odopověděla Kathen a s úšklebkem vytasila svůj dračí meč.

První útok provedl muž. Kathen ho zkušeně odrazila a hned zaútočila. Muž její útok jan tak, tak stačil odrazit. ,,Jsi dobrý, yle chybý ti: lehkost, pružnost a hlavně ryhlost.“ řekla Kathen muži.

,,To si jenom myslíš.“ řekl muž a znovu zaútočil.

Kathen muže lehce odrazila a potom stejně lehce odzbrojila. ,,Já si to nemyslím, já to vím. A upřímš, jsem sice mladší, ale jsem zkušenější a hlavně jsem měla lepší učitele.“ řekla Kathen a přiložila hrot dračího meče k mužovu krk. ,,Vždycky budu lepší.“ pronesla s nechutí k muži Kathen, otočila se a odešla. Dračí meč si dala zpět do pochvy na zádech.

Muž tam stál a sledoval, jak Kathen odchází. ,,Stejně tě dostanu!“ křikl muž za Kathen.

 

    17. Kapitola

     U jezera

    jezero blízko Smallville, o dva týdny později

,,Clarku pojď do vody. Dělej.“ řekla Chloe a táhla Clarka za jednu ruku do vody.

,,No jo vždyť už jdu.“ řekl Clark a pomalu šel do vody. Chloe ho táhla do vody.

Najednou z blízkého lesa vyjela dívka na žlutém koni. Jela s větrem o závod. Hned za ní jel muž na hnědé klisně.

Dívky kůň se u břehu jezera odrazil a skočil do něj. Cválal jak o život, i když to ve voděšlo těžce. Jakmile hřebec ztratil pevnou půdu pod nohama, tak dívka sesedla, chytla se sedla a nechala se hřebcem táhnout. Dívka s hřebcem mířila na menší ostrůvek uprostřed jezera.

Jakmile dívka ucitíla, že má hřebec znovu pevnou půdu pod kopyty, tak se vyhoupla zpět do sedla. Muž dívku pronáledovat, kamkoliv šla nebo jela.

,,To je Kathen.“ pronesl udiveně Clark a zůstal stát a zíral na dívku.

,,Vy, ale máte divný lidi u vás na farmě. Nejdřív zabije nějakýho chlápka dýkou přímo na ulici a teď se tady honí s nějakým chlápkem na koních.“ řekla Chloe a dívala se na dívku na žlutém hřebci.

Mezitím Kathen na žlutém hřebci vyjeli na ostrůvek. Na ostrůvku udělali malé kolečko a potom se hřebec rozcválal a skočil do vody. Ale tentokrát hřebec neskočil do vody, ale zůstal na hladině a pomalým rozvážným cvalem po ní cválal. Najedno se Kathen prohnula jako luk a bezvládně se zřítila do vody. V tu chvíly akorát muž, co Kethen pronásledoval, vyjel na klisně na ostrůvek.

,,Clarku!“ ozvalo se v Clarkově mysli, těsně před tím než Kathen spadla z hřebce do vody.

Když Clark uviděl jak Kathen bezvládně spadla do vody, tak se rozeběhl na molo. Z mola se odrazil a šipkou skočil do vody. Jakmile byl pod vodo tak plaval takovou rychlostí, že za sebou nechával stejnou čáru jako letadla, akorát ve vodě. U Kathen byl za pár sekund. Vzal Kathen do náruče a najednou se mu v hlavě rozezněl Magnifův hlas.

,,K lidem ne Clarku, sem do lesa.“ Clark ho poslech a zamířil ke břehu blízku lesa. ,,A ať vás prosím nikdo nevidí.“ dokončil Magnif.

Clark ho poslech a jakmile už nemohl plavat, tak se rozeběhl rychleji než kulka, takže ho nikdo neviděl. Clark běžel jenom kousek do lesa, tam Kathen položil na zem a dával jí první pomoc.

Kathen se po chviličce probudila.

,,Jsi v pořádku?“ zeptal se starostlivě Clark.

,,Jo, jo jsem.“ odpověděla Kathen a vykuckávala poslední kapky vody z plic.

,,Tak se po dvouch týdnech znovu setkáváme, že?“

,,Jo. Kde je te chlap?“ vyhrkla ze sebe Kathen a vstala.

,,Nevím, ale to je teď snad jedno ne?“

,,Ne to jedno není.“ řekla Kathen a podívala se za Clarka. ,,K sakru.“ řekla zdrženlvě a potichu Kathen.

,,Ahoj Kathen.“ ozvalo se z houští a vyšel vysoký hubený muž.

,,Ale, kdopak to přišel? Koukám, že aspoň nejsem jediná v mokrejch šatech.“ řekla Kathen a z pochvy na zádech, vytasila dračí meč.

,,Clarku zmizni!“ ozvalo se Clarkovy v mysli. Clark nereagoval. ,,Co tu ještě stojíš? Padej pryč tohle není nic pro tebe.“ ozval se znovu hlas. Tentokrát Clark poslechl a odběhl zpět k jezeru.

Mezitím muž vytasil svůj meč.

Příroa, jako by si začala něco šuška a vzduch jako by začal zpívat.

,,Takže vzduch a země, jo?“ pronesl s úšklebkem muž.

,,A voda.“ odpověděla Kathen.

Chodily do kolečka a měřili své síly.

První výpad provedl muž.

Kathen ho lehce odrazila.

Dost dlouho se takhle ,,oťukávali“, ale potom muž zahájil rychlí útok.

Kathen ho sice odrzila, ale muž jí stačil mečem seknout do ramene, Kathen vykřikla bolestí, upustila meč a spadla na kolena.

Teď si jednoduchá kořist pro lovce, jako jsem já.“ pronesl muž.

,,Opravdu? Že o tom nevím.“ řekla Kathen a mávla levou rukou. Muž najednou odletěl do jezera.

Clark slyšel akorát křik a obrovské šplouchnutí otočil se a uviděl postavu letící vzduchem a jak padá do jezera. V postavě poznal muže, co se objevil u Kathen.

Najednou z lesa vyjela Kathen na žlutém hřebci. Kousek od břehu zastavila. Clark si všiml že se drží za pravé ameno. Chvilku se dívala na muže, jak se plácá ve vodě a potom otočila hřebce a zmizela v lese.


O 3 dny později, dům Kentových, Smallville

,,Dnes dopoledne našli v Metropolis bezdomovci mrtvé tělo muže. Policie tvrdí, že byl propíchnut japonským nebo jiným mečem.“ Hlásila reportérka v televizních novinách. Clark hned zpozorněl. Potom ukázali obličej mrtvého. Clarkovy přejel mráz po zádech, byl to ten samí muž, s kterým Kathen bojovala před třemi dny. Clark ztuhl.

,,Clarku je ti něco? Děje se něco?“ ptal se starostlivě clarkova matka.

,,Ne jsem v pohodě, nic se neděje. Půjdu se projít do lesa. Řekl Clark a odešel ven před dům a potom do lesa.

,,Dobrá.“ řekla paní Kentová, když Clark odcházel


Clark přišel na mýtinu, co tam poprvé viděl Magnifa a ostatní Kathyniny společníky. Magnif se jako obvykle vyhříval na slunci. Grisold a ostatní koně se pásli. Potom uviděl Kathen, jak spí ve stínu u ohniště. Šel směrem k ní.

Najednou se vedle něj objevil Grisold. Nech jí spát. Má toho hodně za sebou a na víc poslední čtyři dny nespala, takže minimálně dnešek prospí.“ řekl Grisold a proměnil se v člověka. ,,Ale, když jsi tu, tak určitě kvůli něčemu duležitému. Takže to probereme nad hrnkem Lofaolského čaje. Co říkáš?“

,,Sice jsem to chtěl probrat s Kathen, ale ty to jistě taky budeš vědět.“ řekl Clark a spolu s Grisoldem šel k ohnšti, kde Grisold udělal čaj.

,,Tak o čem chceš mluvit?“ zeptal se Grisold, když nalíval do hrnků čaj.

,,Před dvěma týdny v Metropolis, jsem viděl Kathen zabít nějakého muže a teď v televizi jsem viděl drhého muže, s kterým bojovala, propíchnutého mečem. Proč to dělá?“ zeptal se nechápající Clark.

,,Víš oni ti lidé usilují o její život, buď oni a nebo ona.“ řekl Grisold a hlavou kývl směrem ke Kathen. ,,A navíc ten druhý muž co jsi ho viděl jí udělal tohle.“ řekl Grisold, odložil hrnek s čajem, vstal, přešel ke spíci Kathen a odkryl jí pravé rameno. Clarkovy se naskytl pohled na sečnou ránu od nějakého meče. Grisold vzal ze sedlových brašen obvaz a obvázal spící Kathen rameno. Potom rameno opět zakryl a vrátil se zpátky ke Clarkovy.

,,A proč si to neuzdraví? Nebo jí to neuzdravíte někdo z vás?“ zeptal se Clark po chvíli.

,,Protože na tohle si chce pamatovat a navíc, když jí honí minulost, tak se snaží nepoužívat svojí magickou sílu. A my jí v tom nebráníme ctíme její rozhodnutí.

,,Dobrá, a proč zabila toho prvního muže?“

,,Protože jí zabil klisnu, Isolde, se kterou vyrůstala a byla to její nejmilovanější klisna.“ řekl Grisold.

,,A proč po ní ty lidi vlastně jdou?“

,,Protože ztratila paměť a podle všeho , dříve pracovala pro jisté lidi, kteří ji teď považují za velmi nebezpečnou. Ale to je dlouhá historie.“

,,Jen povídej já mám času dost.“

,,Tak dobrá.“ řekl Grisold a začal vyprávět. ,,Vše to začalo asi před pěti lety.

Byli jsme na cestě z Japonska. Jeli jsme, jako obvykle celou noc. Když začalo svítat, tak jsme zastavily a odpočinuli si. Jane ted Kathen, nemohla usnout, a tak nasedla na Isolde a jela se podívat mezi lidi. Řekla nám, že se tam asi pár dní pozdrží, tak ať si neděláme starossti.

Tak jsme čekali pár dní, potom z toho byl týden a my jsme začínali být nervózní a Kathen jse´me volali v mysli. Jenže neodpovídala.

Potom jsme jí pět let neviděli, neslyšeli. Jako by přestala existovat.

Ale asi před dvěma měsíci jsme uslyšeli její hlas, její volání. A Isolde si nás našla a vrátila se k nám.

Po pěti letech.

Hlas přicházel od moře. Magnif se tam hned rozletěl. Ale než ji našel vylovyli ji nějací rybáři. Tak aspoň zařval, protože ho Kathen volala. Když mi to Magnif řekl, tak jsem napsal vzkaz a poslal Šivu. Vzkaz jsem napsal elfštinou, abych měl jistotu, že si ho přečte i ona. O několik dní později jsme, já a Sheta, pro ní dojeli do přístavu. Jenže tam jsme zjistili, že ztratila paměť.

Kathen měla nějaké bankovní číslo, byla to banka v Drážďanech v Německu. Tak tam zajela, jenže zjistila, že její minulost je velmi nebezpečná.

Vyhledali jsme pomoc. Jistého Jasona Bourna v New Jersey. A zistili jsme, že on má jistý dar, který se časem využije. On učil Kathen a Kathen učila jeho. Tam jsme byli asi dva nebo tři týdny, jenže nás tam našli, a tak jsme se rozloučili.

A než jsme přišli sem, tak jsme byli v San francisku. Tam jsme zchránili čtyři ženy a seznámily se s jistím detektiem, který má také dar, a také jsme se seznámili s čarodějkama.

A teď jsme tady. A ty už víš co si vědět chtěl. A to je asi tak vše.“ dokončil Grisold s úsměvem. Potom bylo chvíly ticho.

,,Jakto že vydrží čtyři dny nespat?“ zeptal se znovu Clark

,,No Clarku, tak na to ví odpověd snad pouze Kathen. J8 si myslím, že jí drží, její síla, odhodlání a odvaha. Koukám že máš dopito, chceš přilít?“

,,Ne ne já už budu muset jít.“ řekl Clark a vstal. ,,Já se tu zítra stavím.“ dořekl Clark, vrátil hrnek Grisoldovy a odběhl svou rychlostí.

,,Ach jo, Clarku. Jste oba stejní. A to ještě nevíš co tě čeká.“ řekl Grisold a díval se za Clarkem. ,,Ty, Jane, máš snad už všechen smutek za sebou. Narozdi Clark ho má teprve všechen před sebou.“ říkal si Griold sám pro sebe, když si nalíval další hrnek Lofaolského čaje.

Od té doby se Grisold od Kathen ani nehnul, až když se probudila.

 

    18. Kapitola

      Druhé loučení

       Druhý den odpoledne přišel Clark za Kathen na louku. Jako první k němu přišel Grisold v lidské podobě. ,,Před pár minutami se probrala, takže je trošku zpomalená. A taky je trošičku přešlá.“

Clark se pořádně podíval a pod stromy u ohniště se rýsovala postava. Clark hned poznal Kathen. Seděla tam a dívala se na ruce. Potom zvedla hlavu a podívala se na Clarka. Clark se na Kathen usmál a kathen mu úsměv opětovala.

,,Ahoj Kathen!“ pozdravil Clark když přišel k ohništi.

,,Ahoj Clarku.“ odpověděla Kathen.

,,Jak se máš? Můžu si sednout?“ zeptal se zdvořile Clark.

,,Jo jasně, jen si sedni.“ odpověděla Kathen a Clark si sedl vedle ní.

,,Jak ti je? Grisold mi řekl o tom rameni.“

,,Ale jo jde to.“ řekla Kathen a křikla na Grisolda: ,,Grisolde ty si, ale pěkná drbna.“ Kathen se na Grisolda usmála, ten jí úsměv oplatil a dál si povídal s Magnifem.

,,A kde jsi vlastně byla?“

,,Ale tak porůznu. Víš můj život není tak jednoduchý, jak se myslíš. Mám stránky světlé, ale bohužel i ty stinné.“ řekla Kathen a zadumaně se dívala do ohniště.

,,Já vim, Grisold mi to řekl.“

,,Ten Grisold je fakt drbna.“ řekla Kathen a usmála se. ,,Což mi připomíná, že by jsme měli zase jet dál.“

,,Kdy?“

,,To nevím, ale bude to brzo.“

,,Grisold říkal něco o tom, že cestujete většinou v noci. Proč?“

,,Tak přeci nějaké to vysvětlování nechal na mně. Mám dvě podoby, tuhle lidskou a elfskou. Custuju většinou v elfské podobě, jenže to má háček. V elfské podobě jsem albín, takže moc nesmím na sluníčko. Na víc vidím jenom na jedno oko a ke všemu ještě černobíle. Takže v noci vidím o trochu lépe než za dne a je to pro mě tudíž lepší.“ Kathen se podívala Clarkovy do očí.

Clark si všiml, že její levé oko je zamlžene. ,,Jak se ti to stalo?“

,,Co?“

,,Maš zamlžene jedno oko.“

,,Jo tohle. Na tom nesejde. Půjdu si asi ještě lehnout.“

,,Tak ja zase půjdu. Takže zatím.“ řekl Clark a svoji rychlosti odběhl pryč. Kathen akorát ovál poryv větru.

* * *

Slunce se blížilo k obzoru. Clark seděl ve stodole na svém místě, útočišti. Koukal se na zapadajíci slunce. ,,Je krásne, že?“ uslyšel najednou Clark za sebou známí hlas. Byla to Kathen, takže se ještě chvíli díval na slunce.

,,Jo, je nádherné.“ odpověděl Clark a otočil se. Před ním stála vysoká albínska dívka s dlouhými vlasy a v elfských věcech. Clark jenom němně zíral.

,,Co je? Jsi nikdy neviděl albína?“ řekla Kathen a usmála se.

,,Ne já jen, že vypadaš, jinak.“ vykoktal ze sebe Clark.

,,To bude tim, že jsem v elfský podobě.“ řekla Kathen a usmála se.

,,No asi jo.“ řekl Clark a podrbal se ve vlasech.

,,Přišla jsem se rozloučit. S tvými rodiči jsem se rozloučila, takže zbýváš, už jenom ty.“ řekla Kathen a přistoupila blíž ka Clarkovy. ,,Tady máš něco na památku, někam to schovej a když mě bude potřeba vezmi ho a zavolej mím pravím jménem.“ Kathen se usmála a vyndala z kapsi kožený přívěšek se znakem spojení světů. Kathen vtiskla přívěšek Clarkovy do ruky.

,,Díky.“ řekl Clark a chytl Kathen za ruku. Jejich pohledy se setkali.

,,Už budu muset jet. Začína se stmívat.“ řekla Kathen a uhnula pohledem. ,,Za nějaký čas ti přijde pozvánka na ples v Anglii. Přijď tam.“ Kathen pustila Clarkovy ruce a dala se na odchod.

,,Uvidíme se ještě?“

,,Časem určitě, Clarku. Měj se tu dobře.“ Kathen sešla schody, dole na ní čekal nastrojený Grisold. Kathen nasedla podívals e Clarkovy ještě jednou do očí, usmála se, otočila Grisolda a cvalem odjela. Clark se ještě koukl na přívěšek, který tiskl v ruce.

 

    19. Kapitola

     Kara

O dva týdny později, Miami

Jane seděla u stole v jedné z kavarén na ulici u pobřeží. Pozorovala muže menšíhubené postay, na sobě měl světlý oblek, měl na krátko ostříhane vlasy a na očích sluneční brýle. Muž seděl u stole společně s jedním mužem a ženou. Druhý muž byl starší a na soběl měl barevnou košili a byrevne kraťasy. Žena měla po lopatky dlouhe hněde vlasy, sluneční brýle a hněde šaty ke kolenum. Všichni vedli živou debatu.

Jane seděla, popíjela nealkoholický koktejl a sledovala muže a ženu. První vstala žena, jakoby se urazila, a odešla. Muži chvíly o něčem diskutovali, potom starší muž zaplatil za občerstvení a odešel. Mladší muž seděl a pozoroval okolí, jakoby na někoho čekal. Po chvilce na druhou stranu ulice přijelo černé auto. Muž zpozorněl a Jane také. Z auta vystoupilo několik mužu.

Je to nejspíš nějaký gang. Usoudila Jane po čtvrthodině co tam stáli. Najendou si, ale jeden z mužu všiml, že je sleduje mladší muž. Kyvl na čtyry muže, aby šli s ním. Rozešli se přes ulici, a bylo vidět že mladší muži chtějí namlátit za nežádanou pozornost, co jim dával. Muži se zastavily před stolkem, kde seděl mladší muž.

Jane se rozhodla jednat. Zvedla se ze své židle, a mířila k mladému muži. ,,Ahoj, miláčku. Ty jsi, ale hodny že jsi počkal. To výš byla zase zácpa.“ řekla Jane, když přišla ke stolku madší muže. Jane se sklonila a mladého muže políbila, potom si sedla naproti němu, kde stálo pět mužu z gangu, jakoby si jich nevšimla. ,,Nějaký problém?“ zeptala se Jane mužů a vyslala jim do podvědomí příkaz, aby odešli.

,, Ne, ne. To je omyl.“ řekl muž, co si prve všiml svého pozorovatele, otočil se a odešel. Muže následovali i ostatní.

,,Mám to u tebe.“ řekla Jane s úsměvem, když byli muži na druhé straně ulice.

,,Karo.“ řekl nevěřícně mladý muž. ,,Co tu děláš?“

,,Zachraňuju ti krk, Michaele. A taky potřebuju pomoc.“ řekla Jane a opřela se o opěradlo židle.

,,A s čímpak potřebuješ pomoc?“ zeptal se mladý muž a opřel se lokty o stůl.

,,Měla jsem jistou nehodu-postřelili mě- a jaksi jsem ztratila paměť. Posledních pět let mám prázdno.“

,,Amnézie?“

,,Asi.“

,,Jak, ale víš moje jméno? Když máš posledních pět let prázdno?“

Jane se zasmála. ,,Mám svoje zdroje, stejně jako ty máš své. Ale aby ti to nevrtalo hlavou, tak po mně minulí zaměstnavatel jde, jako slepice po flusu.“ Jane se musele zasmát nad tím přirovnáním. ,,No on teda přímo ne, ale jeho agenti. Z jednoho agenta jsem vymlátila, jméno muže s kterým sem pár let pracovala. Tvoje jméno.“

,,Dokážu si to dost živě představit.“ řekl Michael a zasmál se. ,,Ale co přesně chceš po mně?“

,,Pát střípků z minulích pěti let?“

,,Takže ty si vážně nic nepamatuješ?“

,,Ne.“

,,Ani co si mě naučila.“

,,Nic.“ zaťukala si na čelo. ,,Tam ve vnitř je PRÁZDNO.“

,,Dej mi ruku.“ řekl Michael a natáhl k Jane levou ruku.

Jane si neduvěřivě měřila Michaela.

,,Neboj ja tě neukousnu.“

Jane pořád váhala.

,,Chceš střípky z minulích pěti let. Tak já ti je ukážu.“

Jane podala Michaelovy svou pravou ruku. Michael ji pevně stiskl ruku. Najednou se jí zamlžil zrak a v mysli se jí začala přehrávat minulost.


Před čtyřmi lety, Pákystán

Michael vešel do polního stanu. Naproti vchodu stál psací stůl u stolu stál starší muž, nejspíš voják. ,,Dostaneš parťáka.“ řekl starší muž.

,,Jenže já žádnýho parťáka nechci.“ odvětil Michael a začal si prohlížet stan.

,,Já vím, ale je to ze shora.“

,,Takže se s tím nedá nic dělat?“

,,Jo.“ řekl starší mž a posadil se na židli u stolu.

,,A kdo to je?“ otázal se Michael.

,,Jistá, Kara Hauzrová.“

,,Ženská?“ řekl Michael a podíval se strašímu muži do očí.

,, Jo. Tady máš kopii její složky. A přiletí zítra v osm ráno, tak si ji vyzvedni.“ řekl muž a podal Michaelovi složku.

,,Díky.“ řekl Michael, vzal si složku a odešel. Když vyšel ze stanu, nasedl do svého světlého starého jeapu a odjel.

Vojenské letiště, 8:00 ráno, Pákystán

Michael seděl ve svém jeapu, před hangárem a dočítal Kary složku. Potom uslyšel zvuk letadla, zvedl hlavu a rozhlídl se. Uviděl menší letadlo, rychle schoval Kary složku, vystoupil z jeapu a opřel se o něj, nasadil se sluneční brýly a čekal.

Letadlo přistálo a zastavilo asi dvacet metrů před ním. Motory stichly. Dveře se otevřeli, někdo ze dveří spustil schody. Z letadla vyšla vyší mohutnější dívka, vypadala tak na patnáct. Dívka měla přes pravé rameno vojenský vak a v levé ruce svírala menší cestovní tašku. Dívka mířila k němu, neváhala ani na okmžik, prostě šla. Michael uděla krok vpřed, jejím směrem.

,,Kara Hauzrová?“ zeptal se Michael, když byla dívka metr od něj.

,,Ano. A vy budete Michael Westen, je to tak?“ odpověděla dívka a položila cestovní tašku na zem.

,,Jo. Takže mi dva teď budeme parťáci.“ Michael si všiml, že má Kara vojenské známky a měla tam ještě jeden přívěsek.

,,Asi už je tomu tak.“ podotkla Kara.

,,Jo.“

,,Múžu si tam dát věci?“ zeptala se Kara a hlavou naznačila směr jeapu.

,,Jo, klidně. Ukaž vezmu ti tašku.“

,,Tak jo, ale bacha je těžká.“

,,Když to zvládneš ty, tak já taky.“ řekl Michael a popadl Kary cestovní tašku. Kara se mezitím rozešla k jeapu. Michael vzal tašku, kterou unesl jen tak tak. ,,Co v tom máš?“

,,Jen ty nejduležitější věci. Řikala jsem ti, že je těžká.“ řekla Kara a hodila vojenský vak na zadní sedadlo jeapu. Potom přistoupila k Michaelovy a vzala si cestovní tašku. ,,Ukaž já si to vezmu.“ Michael na ní nevěřícně zíral, protože tašku nesla v jedné ruce a očividně ji to nedělalo žádný problém. Kara hodila cestovní tašku k vojenskému vaku a usmála se na Michaela. ,,Tak co jedeme?“ pronesla usmívající se Kara na zírajícího Michaela.

Michael, jako by se probudil, rozešel se a nasedl do jeapu. Kara také nasedla do jeapu. ,,Takže ty seš špion nebo agent?“ zeptala se zvědavě Kara. Michael nastartoval jeap.

,,Obojí.“ řekl Michael a šlápl na plyn.

,,Hmm a kam jedem?“ vyptávala se dál Kara.

,,Ke mně do domu.“

,,Aha a ten je kde?“

,,Uvidíš.“ řekl Michael a usmál se na Karu. Znovu si všiml řetízku od vojenských známek. ,,Takže ty jsi voják? Já jen že máš známky.“

,,Hmm, jo. Všímavej.“

,,V jaký oblasti?“

,,Letectvo.“

,,Hodnost?“

,,Kapitán.Tohle je křížovej výslech?“ zeptala se Jane s úsměvem.

Michael jí úsměv oplatila, ale neodpověděl.

Jeli asi půl hodiny po různých cestách, po asfaltové cestě, po betonóvé cestě a hlavně po polních cestách. Když přijeli do malé vesničky, jakmile děti uviděli jeap nahrnuli se okolo něj a nepustilo auto dál. Michael sáhl na zadní sedačku, tam měla dva pytlíky-no spýš pytle-bonbónů. ,,Na, rozhoď jim to jinak neprojedeme.“ řekl Michael a podal Kaře jeden pytlík bonbónů. Kara si ho vzala a rozdělala ho. Potom začala bonbóny házet dětem. Michael dělal to samé. Když se konečně uvolnila cesta pro auto, tak Michael sešlápl plyn a rozjel se rychlejším tempem. Dojeli až na konec vesnice a potom zabočili na malou úzkou cestičku, po ní chvílku jeli a potom uviděli menší zděný domek. Před domkem Michael zastavil.

,,Tak tohle je tvůj dům?“ zeptala se zvídavě Kara.

,,Jo.“ odpověděl Michael, vysedl z jeapu, otevřel branku u plotu a šel ke vchodvím dveřím. ,,Vem si věci a pojď za mnou.“ křikl Michael na Karu, která pořád ještě seděla v jeapu.

,,Jo už jdu.“ řekla Kara, vysedla z jeapu, vzala si věci ze zadních sedaček. Chvilku tam stála a dívala se do jeapu. Potom zakroutila hlavou, dala si vojenský vak na rameno, cestovní tašku chytla do ruky a šla za Michaelem.

 


    20. Kapitola

     Dopisi


,,Pojď ukážu ti tvůj pokoj.“ řekl Michael a zavřel za Karou vstupní dveře. Potom vyšel schody a na horní chodbě zahnul do druhých dveří vlevo. Kara ho následovala.

,,Tady je tvůj pokoj. Není to nic přepychovýho, ale dá se tu spát, psát a ostatní potřebný věci.“řekl Michael a rozhlídl se po pokoji. Kara vstoupila a uznávaně se podíval po pokoji.

,,Pěkné. Myslím, že ti jsem dlužníkem. Děkuji.“ řekla Kara dala si své tašky na postel a usmála se na Michaela.


Najednou se obraz rozmazal a Jane byla zse zpět v přítomnosti. Před ní seděl Michael, díval se jí do očí a uličnicky se na ní usmíval. ,,To je Kara Hauzrová. Jeden čas jsem s ní pracoval.“ představoval Michael Jane ženě a staršímu muži, kteří tu předtím s ním seděli. ,,Karo to je Fiona Glenanneová a Sam Axe. Moji přátele a momentálni spolupracovníci.“ představoval muže a ženu Michael.

Jane pozvedla oči a přátelsky se usmála na ženu a muže. ,,Tak abych zase šla.“ řekla Jane a vstala ze židle.

,,Ne Karo. Musíme si toho tolik říct.“ Řekl Michael a zahradil jí cestu. Tohle byl jenom začátek minulosti. Řekl Michael Jane v mysli.

Jane to trochu zaskočilo, podívala se mu do očí a potom mu v mysli odpověděla. Já vím, ale musím se dostat z města. Po každé při východu slunce budu cvičit na pláži. ,,Já vím Michaele. Když mě budeš potřebovat, víš kde mě hledat. A když budu něco potřebovat já, tak si tě najdu.“ odpověděla Jane nahlas a jemně ho odstrčila z cesty. Potom prošla a odešla ulicí pryč.

,,Ta má, ale páru, Michaele.“ konstatoval Sam a obdivuhodně hvízdnul.

,,Já vím, vždyť jsem s ní dva roky pracoval.“ řekl Michael a gestem si oprášil levé rameno. ,,A ledacos mě naučila.“

,,Jo? Tak to by mě celkem zajímalo co? Hmm?“ přidala se do rozhovoru Fiona.

,,Fí, takhle to není, nebylo a ani nebude. Myslím, že mě toho hodně naučila v práci.“ odpověděl se Michael a společně s Fionou odešel.


O dvě hodiny později

Pořád mi vrtá hlavou to co řekla, ta tvoje Kara. Že když ji budeš potřebovat, tak víš kde hledat. A když bude potřebovat něco ona, tak si tě najde. Co to měla znamenat?“ zeptala se Fiona, když byli u Michaelovi matky doma.

,,To uvidíš zítra. Jo mimochodem jestli se to chceš dozvědět, tak zítra stavame brzy.“ odpověděl Michael a dál prohledával svůj starý pokoj. ,,Kde to sakra, je.“ zaklel si sám pro sebe. ,,Mami neviděla si někde velkej štus dopisů?“ Zavolal na svoji mámu,která byla dole v kuchyni.

,,Na co dopisy?“ zeptala se zvědavá Fiona.

,,Pro Karu, ona ztratila paměť. Posledních pět let má prázdno a jelikož jsme si navzájem posílali dopisy. Protože jsme PŘÁTELÉ, Fiono. Tak jsem usoudil, že bych ji ty její dopisy co mi posílala, dal. Třeba ji to nějak pomůže si vzpomenout.“ odpověděl Michael a začal prohledávát zásuvky u psacího stolu.

,,Ne neviděla, Miku. Musíš je mít u sebe.“ Odpověděla Michaelova matka.

,,Jo dobrý, už je mám.“ zakřičel matce odpověď, Michael. Z jedné zásuvky vyndal štus asi třiceti dopisů, svázaných dohromady silnou gumičkou.

,,Ty jsou všechny od ní?“ zeptala se Fiona.

,,Jo. Všechny jsou od ní. Mimochodem to jsou tři roky jejího života.“ Odpověděl Michael odcházejíc ze svého starého pokoje.

,,Tolik?“ zeptala se nevěřící a udivená Fiona.


Druhý den ráno při východu slunce, na pláži

Jane cvičila s dračím mečem a opodál stál ve stínu uvolněně Grisold. Asi po půl hodině přišel Michael a jeho dva Přátele, sedli si o podál a pozorovali Jane, jak cvičí. Jane cvičila asi ještě čtvrt hodiny. Potom se zastavila a dívala se na slunce, za okamžik zasunula dračí meč do jeho pochvy, kterou měla připevněnou na zádech a otočila se na Michaela a jeho přátelé.

,,Dobré ráno, Michaele, Fiono, Same. Co potřebujete?“ zeptala se Jane a s úsměvm na rtech, přistoupila blíž k malé skupince.

,,Nic jenom jsem ti něco donesl.“ řekl Miachel a podal Kaře svazek dopisů co včera našel. ,,Jsou od tebe, myslím že by ti mohli pomoci si vzpomenout.“

,,Hmm, díky. Jak ti to mám oplatit? Víš pro někoho to možná jsou jenom obyčejné dopisy, ale pro mě to jsou moje vzpomínky, které bohužel nenalézám.“ řekla Jane, vzala si od Michaela svazek dopisů a na známku vděčnosti se uklonila.

,,Já už si něco vymyslím. Jak dlouho tu budeš?“ zeptal se Michael.

,,Nevím asi týden, možná dva.“ odpověděla Jane a zapískala. Grisold nastražil uši jejím směrem a radostně přiklusal k Jane.

,,Ten je tvůj?“ zeptal se Michael a zvídavě si prohlížel Grisolda, jak ladně kluše k nim.

,,Je i není. Je svobodný.“ Odvětila Kara a chytla Grisolda za otěže.

,,Jak se jmenuje?“ otázal se Michael, vstal a pohladil Grisolda po šíji.

,,Grisold.“

Ten samý Grisold o kterém si mi vždy vyprávěla? Zeptal se Michael v mysli Jane.

No asi ano, jiného Grisolda neznám. Odpověděla v mysli Jane. Mimochodem, když mě budeš potřebovat zavolej. Budu muset jet. Řekla Jane v mysli, potom dala svazek dopisů do sedlové brašny, přešlápla blíž k sedlu a vyhoupla se na Grisoldův bezpečný hřbet. ,,Tak snad už abych jela.“

,,Měj se.“ řekl Michael a pustil Grisoldovy otěže, které celou dobu od jejich myšlenkového rozhovoru pevně svíral.

Jane se Michaelovi ještě jednou poklonila, potom otočila Grisolda, ten se rozklusal a potom nacválal. Na konci pláži ho Jane prudce zastavila. A otočila Grisolda bokem k Michaelovy a jeho společníkům. Grisold se vzepjal a jakmile dopadl, tak se otočil a cvalem i s Karou odjeli pryč z pláže.

Michael tam chvilku stál, potom se otočil a pronesl: ,,Tak jdem, taky něco dělat ne?“

,,Čekala jsem, že to řekneš.“ řekla Fiona a vstala.